Advent: Dokonalost svazuje, buďte jednoduše sví a užijte si ho!

Advent: Dokonalost svazuje, buďte jednoduše sví a užijte si ho!
zdroj: Adobe Stock

Je tu advent. Čas, který předznamenává jedny z nejkrásnějších svátků v roce, Vánoce. Tak moc se na ně těšíme. Tak moc si přejeme, aby byly dokonalé. Tak moc, až se tím mnohdy sami stresujeme a tlačíme sami na sebe, abychom zvládli to a to. O tom ale advent není....

Tiše a ochotně, purpura na plotně voní, krásně voní. Jedna z mnoha koled symbolizující svátky lásky, radosti a pohody. Začíná slůvky tiše a ochotně. Což zřejmě není bez významu. Tichost, klid, mír. Šťastné a veselé. Všude kolem plno lásky, úsměvů, objetí, vděčnosti, ochoty. A kde je to ticho? To pramení z našeho nitra. Je synonymem klidu a míru. Harmonie. Rovnováhy. Jóga je cesta vedoucí k zastavení věčných pohybů a změn mysli. Podaří-li se to, nastane ticho. A spolu s ním svoboda, volnost. Oprostíme-li se od svazujících okovů roztěkané mysli stahující naši pozornost hned tím a hned oním směrem, skutečně se nám až neskutečně uleví.

Jemnost vnímání otevírá oči
Možná se ptáte, jak to všechno souvisí s Vánoci a adventem. Souvisí to spolu hodně. Klid a mír, které v sobě hledáme a probouzíme v jógové praxi, nám totiž připomínají právě ony a čas, který je obestírá. Respektive advent. Ten představuje přípravu ne ve smyslu napéci co nejvíce druhů cukroví, nakoupit co nejvíce dárků, ale zklidnit a zjemnit své vnímání, abychom si uvědomili, o co v životě skutečně kráčí. Spousta lidí má dnes potíže s hledáním smyslu života. Podle Viktora Emanuela Frankla, židovského neurologa, který přežil holokaust a na základě této zkušenosti vytvořil vlastní psychoterapeutickou metodu Logoterapii, je pro každého smysl života jiný.

Smysl života nehledáme, ale odhalujeme
Stejně jako lidé nejsou stejní, nejsou podle Frankla stejné ani jejich smysly. Ten svůj smysl potom nehledáme, ale odhalujeme. Odkrýváme. Protože on je již daný a je jen na nás, zda si toho všimneme, nebo ne. Nápověda: Ty největší zázraky často máme na dosah ruky. A nevidíme je jen proto, že jsme nepozorní. A odkud plyne nepozornost? Z roztěkané mysli. A jsme zase na začátku. Pokud chceme vidět zázraky, nemusíme obíhat svět. Stačí pravidelně navštěvovat a rozsvítit jedno místo – uvnitř sebe sama. Vnitřní domov, příbytek. Naplnit jej láskou, pochopením a porozuměním. Rozsvítit teplo, které je zde od nepaměti. Jako bezedná studnice, z níž můžeme do nekonečna čerpat. Jen ji musíme najít a přijít na to jak.

Zázraky se dějí každý den
„Zachránili mne jablúnkovští psi,“ řekl mi jednou v kavárně další veliký muž – kazatel, básník a publicista Erwin Kukuczka. „Tátovi tehdy říkali, ať mne maže psím sádlem. Nakonec to skutečně pomohlo.“ Když se pan Kukuczka jako dvouletý vrátil z výchovného ústavu, kam jej po smrti matky poslali Němci, byl tak zubožený, že lékaři předpovídali, že se nedožije pěti let. Nebo dožije, ale jako mrzák. Pěti let se nakonec dožil a mrzák se z něj nestal. Něco se ale stalo. Zázrak! Na otázku, zda tedy máme věřit na zázraky, Erwin Kukuczka odpověděl, že samozřejmě! „Zázraky se dějí. Ale lidé jsou tak zaslepení kolotočem každodenních událostí, že si mnohdy ani neuvědomí, že zázrak zažili.“ A to je právě to, o čem tady mluvíme. Pro snahu dosáhnout dokonalosti nevidíme skutečnou krásu. Odpíráme sami sobě prožít to, co se na Vánoce přeje: Šťastné a veselé. Uvědomme si jednu důležitou věc: Štěstí je stav mysli. Výsledek vědomého rozhodnutí být šťastný. Pochopení a přijetí této prosté skutečnosti je samo o sobě zázrakem.

Štěstí je stav mysli
Smysl života podle Frankla spočívá ve specifickém poslání, životním úkolu, které je pro každého jedinečný. Stejně, jako je každý jedinečný. Vyjevuje se často v mezních situacích. S takovými se zase často setkáváme v dílech Arnošta Lustiga. Obyčejné lidské osudy v neobyčejném období smrtící apokalypsy holokaustu. Hrdinství Lustigových postav spočívá v tom, že se v nenormální době chovají zcela normálně. Milují se, rozumují nad životem, jedí, pokud mají co, spí, pokud je jim to dovoleno. Budují novou morálku a snaží se v nastalých podmínkách chovat mravně. Podle našich měřítek to možná mnohdy mravné není, podle jejich a nelidské doby ale rozhodně ano. Možná, že právě v této normálnosti v nenormálnosti se odhaluje ten jejich smysl života. A kde se odhaluje ten váš? V čem? Není nic snazšího než na to přijít. Dobrá zpráva je, že na to máte celý život. Začněte hned!

Dokonalost svazuje, buďme sví
Zkuste to letos před Vánoci jinak. Oprostěte se od tísnivých představ o dokonalosti. Ta svazuje. Milujte se proto, že jste, jací jste. Milujte tak i své blízké. Přijímejte život takový, jaký je a naučte se v něm být šťastní tak, jak jste. Sledujte dech. Ten vám dá odpovědi na všechny otázky. I na ty nevyřčené. Protože vy víte, jak to ve skutečnosti je. Odpovědi máme v sobě. Jen se nesmíme bát je odhalit. Pečte cukroví pro pečení cukroví. Proto, že bude chutnat a potěší. Kupujte dárky pro radost bližních. Pro vaši radost z toho, že oni se budou radovat. Nechte věci plynout a jen sledujte ten úžasný tok jménem život. Účastněte se jej, ale jen pozorujte. Nehodnoťte. Nekritizujte. Buďte v sobě. U sebe. A skrze sebe s ostatními. S celým světem. Užijte si krásný advent.

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!