Tu pravou vánoční atmosféru si tvoříme my sami uvnitř sebe

Tu pravou vánoční atmosféru si tvoříme my sami uvnitř sebe
zdroj: Kaboompics

Vůně cukroví, vánočky a svařeného vína. Zdobí se perníčky, vyrábí adventní věnec, vše se začíná halit do sváteční atmosféry. Advent je tu. Období, které by mělo vést ke ztišování a zjemňování. Stejně jako jógová praxe. Tak, abychom si mohli uvědomit jedinečnost neopakovatelného přítomného okamžiku.

Každoročně je to stejné. Na další Vánoce se těšíme pomalu hned poté, co ty, které právě prožíváme, skončí. Celý rok se na ně chystáme. Nakupujeme dárky, nemůžeme se dočkat volna a prázdnin, upínáme k těm pár dnům své momentální naděje, sny a tužby. Jedná se přeci o kouzelné období, kdy se plní i ta nejtajnější přání a kdy nic není nemožné… Ano, podle mě Vánoce skutečně takové jsou. Tedy pokud jejich čistotu a bezelstnost nekalíme stresem, strachem a úzkostí, které neseme s sebou v domnění konce. Protože na jednu stranu se na ně těšíme, na stranu druhou se ale obáváme toho, že skončí. A tak uvnitř nás vzniká jakési napětí, které nás svírá a tlačí a žene vpřed, ačkoliv chce vlastně zpomalit. Takové napětí znemožňuje vychutnat vánoční pohodu a klid, protože je zamlžuje hustým oparem spěchu a nejistoty.

Vánoční čas je v každém z nás
Máme s manželem takový zvyk. Každý rok před Vánoci, na první adventní víkend, vyjíždíme do světa načerpat vánoční atmosféru. Dublin, Paříž, Edinburgh… Letos to měl být Belfast. Jenže nebyl. Kvůli zdravotním potížím. Před pár dny jsem si vyměnila pár zpráv s kamarádkou. Byla s přítelem před Vánoci v Madridu. Jako jsme my měli jet do Belfastu. „Madrid je krásný, vánoční atmosféra taky. Ale stejně… U nás je to taková ta naše atmosféra, jestli víš, co tím myslím,“ psala kamarádka. „Ano. Přesně vím, co tím myslíš,“ odpověděla jsem. Cítím to totiž stejně. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nemrzí, že musíme letos s mužem oželet naši pravidelnou dávku vánoční atmosféry. Ale ruku na srdce, proč vlastně tak rádi vyjíždíme za zážitky? Co dělá tu skutečnou atmosféru? To, že můžeme být spolu – v klidu, bez stresu a spěchu. Že máme na sebe čas, můžeme si povídat, užívat si jeden druhého, sdílet vzájemnost, k níž jsme se dobrovolně a s láskou zavázali. A to můžeme kdekoliv a kdykoliv. Záleží jen na jednom – že jsme spolu.

Vánoce a láska jako forma a obsah
Ta skutečná atmosféra Vánoc tedy vychází úplně odjinud než z postaviček Mikulášů, Santa Clausů, sobíků, jelenů, dárečků, ozdobených větviček. I malé děti to cítí. Vychází zevnitř. Z lásky, kterou chováme k našim blízkým. Z lásky, kterou chováme sami k sobě. Vánoce mají silnou symboliku, a tak naléhavost této lásky vnímáme intenzivněji než jindy v roce. Nebo třeba ne. Třeba ji tak vnímáme pořád. Celoročně. Celoživotně. Snažím se zkrátka říci to, že ta pravá a skutečná vánoční atmosféra se ladí uvnitř každého z nás a pokud si ji zde hýčkáme a pečujeme o ni, nemusí nás trápit, že venku nesněží, že jsou Vánoce na blátě, že se nám nepodařilo sehnat to a to, že jsme nestihli upéci tolik druhů cukroví, kolik jsme chtěli, že nám tolik nevykynula vánočka… To všechno je jen forma. Ačkoliv hezká, líbivá a hřejivá. Přeci jen forma. Obsah jí musíme vtisknout my. A ten obsah? Je uvnitř. Stačí si jej uvědomit a starat se o něj.

Lásku dávat i brát
V tak trochu komické vánoční písničce zpívá Vojta Dyk, že vánoční čas je v každém z nás. Odmyslíme-li si legrační prostředí, kostýmy a rekvizity, zjistíme, že se v tom jednoduchém popěvku skrývá hluboká pravda. Vnitřní klid a harmonie je předpokladem hluboké vnitřní radosti, spokojenosti a štěstí, které je nezávislé na čemkoliv vnějším. Pochopme skutečnost, že vánoční pohodu způsobuje nezměrná láska, která je všude kolem nás, a k níž vlastně nepotřebujeme nic dalšího. Krásné Vánoce si může užít kdokoliv a kdekoliv. Ačkoliv někdo to má mnohem těžší než jiný. Važme si toho, co máme. Že jsme takoví, jací jsme. Že můžeme prožívat a sdílet a podílet se na celém velkém širém světě a všem, co se v něm i mimo něj nachází. Povznesme se nad malichernosti a užijme si sváteční období v plnosti lásky, kterou dávejme i berme, co hrdlo ráčí. Ta je totiž nezměrná a nevyčerpatelná. Stejně jako Vánoce.

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!