S rostoucím počtem možností, jak se stravovat, také úměrně tomu roste i riziko, že z toho všeho už trochu „blbneme“. V době přeplněné informacemi o jídle je tedy obzvlášť důležité zachovat si zdravý selský rozum a nenechat si jídlo (potažmo hubnutí) přerůst přes hlavu. Jak se ale v tom všem vyznat? A jak se bránit ostatním, kteří nějakému stylu stravování už propadli? Jít s kamarádkou na kávu, a přitom od ní poslouchat, jak se zabíjíte tím, že si dáte mléko i cukr? Nebo být svědkem situace v restauraci, kdy je obsluha bombardována otázkami typu „je ta zálivka bez cukru?“. Toto je realita všedních dní. Je to ale ještě normální?