Pavlína Klaudová
01. 11. 2025 | 14:12

životní styl vůně

I když je Česká republika jedním z nejateističtějších národů světa, Dušičky si vzít nenecháme. Než vyrazíte za svými zesnulými, přečtěte si článek o tom, jak spolu souvisí právě svátek věrných zemřelých a vůně. Určitě se dozvíte hodně věcí, které si osvěžíte nebo díky nimž si rozšíříte všeobecný přehled.

Role kadidla v tradičním Requiem Missa pro defunctis
Tradiční katolická Missa pro defunctis (Mše za zemřelé), která je rovněž často označovaná jako Rekviem podle prvního slova latinského textu Requiem aeternam dona eis, Domine (Odpočinutí věčné dejž jim, Pane), je speciální mše, která je sloužena nejen jako tradiční pohřební obřady, ale má také své neoddiskutovatelné místo přímo na svátek věrných zemřelých. Hlavním smyslem není jen vzpomínka na zemřelého (jako u světského obřadu), ale především modlitba za jeho spásu duše. Katolíci věří, že duše zemřelého může po smrti procházet očistcem, a modlitby (zvláště ty spojené s obětí mše) jí mohou pomoci dosáhnout nebe.

Jedná se o velmi starobylý a slavnostní obřad (ve staré latině), který se vyznačuje hlubokou pietou a tichou vážností. Namísto obvyklého roucha kněz obléká černou (nebo fialovou) barvu, symbolizující smutek a pokání. Texty mše se zaměřují na témata smrti, soudu, milosrdenství a naděje na vzkříšení. Hudební doprovod (pokud je přítomen) je často ponurý a kontemplativní. Celý obřad je vyjádřením víry v posmrtný život a společenství živých a zemřelých. Je to prosba k Bohu, aby byl k zemřelému milostivý.

Samozřejmě se s ní pojí hojné použití kadidla. Použití kadidla je v katolické liturgii velmi starobylý a silný symbol, ale při mši za zemřelé má ještě hlubší a konkrétnější význam:

Stoupající vonný kouř kadidla symbolizuje modlitby věřících, které stoupají k Bohu. Žalm 141, 2 říká: „Má modlitba ať stoupá k tobě jako kadidlová oběť..“
V Rekviem má ten význam, že když se kadidlem okuřuje rakev se zesnulým nebo rakev symbolizující pohřební katafalk (jak to bývá u opakujících se mší za zesnulého např. v rámci tradičních requiem za panovníky), jde o vizuální vyjádření toho, že modlitby církve doprovázejí duši zemřelého na její cestě k Bohu.

Pohanský původ, ale křesťanská transformace: Kadidlo se v dávných kulturách (včetně Starého zákona) používalo k uctění božstva či panovníka.
V Rekviem: Okuřování těla/rakve je proto projevem nejvyšší úcty k zesnulému, protože jeho tělo bylo příbytkem Ducha Svatého (podle křesťanské víry) a je určené ke vzkříšení. Je to rituální projev úcty k tomu, co na člověku zůstává po smrti.
Symbol božské vůně a očisty. Kadidlo symbolizuje libou vůni Krista a jeho svatost. Okouřením se tělo symbolicky očišťuje a obětuje Bohu

V dobách bez moderních chladicích zařízení mělo kadidlo i praktický, dezinfekční a maskovací význam proti zápachu, což zřejmě přispělo k jeho silnému spojení s pohřby.

Rituální očista zesnulého v rámci židovství: Tahara

O vonných balzámech a jejich použití se v pro křesťany důležitém kontextu mluví v návaznosti na novozákonní oddíly, v kterých ošetřuje pomocí aloe a myrhy Josef z Arimatie Ježíše po sejmutí z kříže a pro uložení do hrobu. Nejednalo se o typickou balzamaci, jako tomu bylo v Egyptě, ale o řádnou součást tradičního židovského obřadu omytí a dalšího zabezpečení zesnulého. Tahara se v židovském prostředí provádí dodnes, ovšem bez rituální aktivní účasti bylin a květin. Rovněž se v Bibli setkáváme se situací, kdy ženy myronosice včele s Marií Magdalenou šly ke hrobu Krista s vonnými mastmi, aby ho ještě jednou ošetřily.

Tradiční židovský rituál, dnes známý jako Tahara (rituální očista), v té době již existoval a byl zaměřen na rychlý, jednoduchý a hygienický pohřeb. Rituální ošetření Kristova těla je popsáno v Jn 19, 38-40). Josef z Arimatie a Nikodém omyli tělo Krista a zavinuli ho do plátna s vonnými látkami, směs myrhy a aloe (zhruba 30–33 kg). Směs práškových a pryskyřičných látek (myrha a aloe) byla hojně nanesena, pravděpodobně vložena mezi záhyby lněných pláten. Toto velké množství mělo za úkol zakonzervovat, provonět a uctít tělo.

Cíle použití bylin v tomto případě byly:

Neutralizace nečistoty. Podle židovského zákona bylo mrtvé tělo zdrojem rituální nečistoty (tum'at met). Vonné látky částečně plnily funkci dezinfekce a mohly být vnímány jako prozatímní, rychlý rituální prvek v situaci, kdy nebylo možné provést plnohodnotnou Taharu s ponořením do rituální lázně.
Časová tíseň Josefa z Arimatie a Nikodéma. Ošetření muselo být dokončeno před západem slunce, kdy začínal Šabat (sváteční den, kdy byla jakákoli práce, včetně pohřební, zakázána). Rychlé zavinutí s mastmi bylo nejrychlejší řešení.

Pocta. Myrha a aloe byly drahé a vysoce ceněné látky. Použití tak velkého množství bylo výrazem mimořádné úcty ze strany Josefa a Nikodéma. Naznačovalo to, že pohřbívají významnou osobnost, ne pouhého popraveného zločince.
Zpomalení rozkladu. Vonné pryskyřice měly silné konzervační vlastnosti (podobně jako u egyptské mumifikace, ačkoliv u Židů se nejednalo o mumifikaci, ale o zpomalení a zakrytí procesů rozkladu a pachu). To bylo důležité, protože ženy myronosice se chystaly vrátit po Šabatu, aby provedly dokončení ošetření těla (viz. Marek 16,1).

Zdroje: cirkev.cz

Projděte si další články

← Podzim bez skořice? Těžko! Ale tahle voňavá přísada má i svou temnou stránku

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Zázrak z východu: Koření, které léčí tělo od hlavy až k patě

Kurkuma je tradiční koření, které se v asijské medicíně používá stovky let. Dnes o něm hovoří i moderní věda, a to zejména pro jeho protizánětlivé a antioxidační vlastnosti. Pomáhá chránit buňky před poškozením...

Čtěte dál