Září se u našich předků neslo ve znamení díků. Děkovali za dary, kterých se jim od přírody během léta dostávalo, a to vyjadřovali množstvím rituálů a oslav, které si dnes s přelomem léta a podzimu spojujeme i my, i když už trochu jinak.
Přechodem léta v podzim končí období zemědělských prací a po těžké práci na polích i zahradách naopak nastával čas odměnit se za dřinu a užít si plodů vynakládaného úsilí. Září je proto časem posvícení a hodů, kdy se naši předkové veselili a do syta si užívali všech dobrot (nejen těch určených k jídlu, ale i těch pitelných, například vína či jablečného moštu), o jejichž příchod na svět se během teplých letních měsíců zasloužili. Ani hody se však neobešly bez práce, protože ruku v ruce s nimi kráčely i kvasy – zpracovávání úrody a vytváření zásob na zimu. Plody se nakládaly, nechávaly kvasit, zavařovaly a sušily.
Tradice vinobraní se drží dodneška
Tam, kde se pěstovalo, byla sklizeň důvodem k pořádání oslav, v čemž se podobala dožínkám. V řadě tradičních vinařství se takové zvyky dodržují do dnešních dnů a pořádají se zde slavnosti typické průvody v krojích a prodejem vína. Pod pojmem „vinobraní“ se tak neskrývá pouze samotný sběr vína, ale také oslavy, které jsou s touto činností spjaty, respektive které po ní přicházejí. Světci, kteří byli v rámci vinobraní oslavováni, byli sv. Václav a sv. Urban, kteří jsou patrony vinařů. Přemýšlíte, jak si zpříjemnit zářiové dny a vychutnat poslední intenzivní sluneční paprsky? Vyrazte na jižní Moravu a vzpomeňte na generace před námi při popíjení lahodného vína…
Hostina jako vyjádření díků
Oslavy sklizní (jablek i vína) se pojí také s podzimní rovnodenností, která astronomicky označuje konec léta a začátek podzimu. Každoročně připadá na 22. nebo 23. září a znamená, že slunce přechází přes rovník, důsledkem čehož je den stejně dlouhý jako noc. Před podzimní rovnodenností dosahuje léto svého vrcholu a jejím příchodem končí a předává pomyslné žezlo podzimu. Od té doby jsou dny kratší a chladnější a na síle a délce naopak nabírá noc. Toto období znamenalo završení plodné části roku a neslo se ve znamení oslav a hostin. Jejich účelem však nebyla konzumace sama o sobě, šlo spíše o symbolické vyjádření vděčnosti za úrodu. Právě proto se poživatiny připravovaly z nové mouky, čerstvě sklizeného ovoce, vína a dalších sezónních plodin.
Svatý Václav jako definitivní potvrzení podzimu
Jen pár dní po podzimní rovnodennosti, konkrétně 28. září, přichází definitivní potvrzení podzimu v podobě svátku patrona a ochránce české země, svatého Václava. Ten byl velmi vzdělaný, o což se velkou mírou zasloužila jeho babička Ludmila, šiřitelka křesťanství. Kníže Václav zakládal kostely, založil chrám sv. Víta, podle legend také vlastnoručně pěstoval víno a obilí pro svaté přijímání, pečoval o chudé i o vězně. Před dveřmi kostela ve Staré Boleslavy jej nechal zavraždit jeho bratr Boleslav. Dnes se v tento den, na výročí Václavovy smrti, pořádají poutě a posvícení, což je tradice pocházející z dávných dob. Svátek svatého Václava také znamenal významný předěl v hospodářském roce, kdy se dobytek z horských pastvin sháněl dolů do údolí a vypouštěl se na pastvu na obecní strniště.
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Hrušky v kuchyni – podzimní inpirace nasladko i naslano
Podzim je v plném proudu a s ním i období dozrávání hrušek. Hrušky jsou známé svým vysokým obsahem sacharidů. Ze sacharidů v nich převládá fruktóza, a proto je dobře snášejí i diabetici. Je to lahodné...
Čtěte dál