Září se u našich předků neslo ve znamení díků. Děkovali za dary, kterých se jim od přírody během léta dostávalo, a to vyjadřovali množstvím rituálů a oslav, které si dnes s přelomem léta a podzimu spojujeme i my, i když už trochu jinak.
Přechodem léta v podzim končí období zemědělských prací a po těžké práci na polích i zahradách naopak nastával čas odměnit se za dřinu a užít si plodů vynakládaného úsilí. Září je proto časem posvícení a hodů, kdy se naši předkové veselili a do syta si užívali všech dobrot (nejen těch určených k jídlu, ale i těch pitelných, například vína či jablečného moštu), o jejichž příchod na svět se během teplých letních měsíců zasloužili. Ani hody se však neobešly bez práce, protože ruku v ruce s nimi kráčely i kvasy – zpracovávání úrody a vytváření zásob na zimu. Plody se nakládaly, nechávaly kvasit, zavařovaly a sušily.
Tradice vinobraní se drží dodneška
Tam, kde se pěstovalo, byla sklizeň důvodem k pořádání oslav, v čemž se podobala dožínkám. V řadě tradičních vinařství se takové zvyky dodržují do dnešních dnů a pořádají se zde slavnosti typické průvody v krojích a prodejem vína. Pod pojmem „vinobraní“ se tak neskrývá pouze samotný sběr vína, ale také oslavy, které jsou s touto činností spjaty, respektive které po ní přicházejí. Světci, kteří byli v rámci vinobraní oslavováni, byli sv. Václav a sv. Urban, kteří jsou patrony vinařů. Přemýšlíte, jak si zpříjemnit zářiové dny a vychutnat poslední intenzivní sluneční paprsky? Vyrazte na jižní Moravu a vzpomeňte na generace před námi při popíjení lahodného vína…
Hostina jako vyjádření díků
Oslavy sklizní (jablek i vína) se pojí také s podzimní rovnodenností, která astronomicky označuje konec léta a začátek podzimu. Každoročně připadá na 22. nebo 23. září a znamená, že slunce přechází přes rovník, důsledkem čehož je den stejně dlouhý jako noc. Před podzimní rovnodenností dosahuje léto svého vrcholu a jejím příchodem končí a předává pomyslné žezlo podzimu. Od té doby jsou dny kratší a chladnější a na síle a délce naopak nabírá noc. Toto období znamenalo završení plodné části roku a neslo se ve znamení oslav a hostin. Jejich účelem však nebyla konzumace sama o sobě, šlo spíše o symbolické vyjádření vděčnosti za úrodu. Právě proto se poživatiny připravovaly z nové mouky, čerstvě sklizeného ovoce, vína a dalších sezónních plodin.
Svatý Václav jako definitivní potvrzení podzimu
Jen pár dní po podzimní rovnodennosti, konkrétně 28. září, přichází definitivní potvrzení podzimu v podobě svátku patrona a ochránce české země, svatého Václava. Ten byl velmi vzdělaný, o což se velkou mírou zasloužila jeho babička Ludmila, šiřitelka křesťanství. Kníže Václav zakládal kostely, založil chrám sv. Víta, podle legend také vlastnoručně pěstoval víno a obilí pro svaté přijímání, pečoval o chudé i o vězně. Před dveřmi kostela ve Staré Boleslavy jej nechal zavraždit jeho bratr Boleslav. Dnes se v tento den, na výročí Václavovy smrti, pořádají poutě a posvícení, což je tradice pocházející z dávných dob. Svátek svatého Václava také znamenal významný předěl v hospodářském roce, kdy se dobytek z horských pastvin sháněl dolů do údolí a vypouštěl se na pastvu na obecní strniště.
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Co vám pomůže stokrát více než krémy na vrásky? No přece obličejová jóga
Dennodenně vídáme krásné tváře na sociálních sítích, a často se divíme, jak to ti lidé dokážou, jak to že vypadají tak skvěle? Hovoříme o běžných lidech, kteří si mohou připsat několik let navíc, a přesto...
Čtěte dál