Kateřina Hájková
01. 11. 2020 | 07:11

tradice podzim

Vzpomínání na drahé zesnulé, Dušičky, svatomartinské posvícení s husou a mladým vínem, příprava na advent a těšení na Vánoce. A kromě toho mlha, déšť, pestrobarevné listí, klesající teploty, krátící se dny… To vše přináší listopad!

Předposlední měsíc v roce v sobě skrývá kouzlo podzimu a příslib blížícího se kouzelného adventního období korunované milovanými Vánocemi. V listopadu se podzimní počasí plné plískanic, vichrů, dešťů a vzduchem poletujícího listí snoubí s počínajícím počasím zimním, vždyť svatý Martin na bílém koni často přináší nejen posvícení, ale také první sníh! Ačkoliv v posledních letech jsme si v Česku sněhu moc neužili, u našich předků to bylo jinak a listopad tak pro ně představoval jakýsi milník a přechod podzimu do zimy. Na co se v tomto kouzelném čase těšit a v čem se inspirovat od generací před námi?

Dušičky sestávají ze dvou svátků
Začátek listopadu se nese v duchu vzpomínání na drahé zesnulé. K tomu slouží dva svátky – na prvního listopadu připadá Svátek všech svatých a na druhého Památka zesnulých, kterému se také říká Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky. Dušičky jako takové potom tvoří oba svátky a váže se k nim řada křesťanských i lidových zvyků, které se do značné míry prolínají.

Modlitba za zesnulé a místo navíc, kdyby přišli na návštěvu
Věřící se v těchto dnech modlili za duše zesnulých, konaly se mše a recitovala se modlitba za zemřelé, která v křesťanské tradici představuje jednu z nejstarších. Lidé také navštěvovali hřbitovy, aby, stejně jako dnes, uctili památku těch, co zemřeli, a jejich hroby zdobili svíčkami (světlo je symbol věčného života) a sušeným kvítím, které, na rozdíl od čerstvého, dlouho vydrží. Věřilo se, že v předvečer Všech svatých se na jednu noc vrací z očistce duše zemřelých. Zde je jim dovoleno si odpočinout od muk, která podstupují v očistci, aby odčinili své pozemské hříchy. Aby pozůstalí nešťastným duším ulevili od bolesti, plnili večer svítilny ne olejem, ale máslem, aby si jím nešťastníci mohli potřít rány, a popíjeli studené mléko, které jim mělo zchladit rozpálené bolístky. Aby dušičkám přilepšili, házeli rovněž do ohně různé pokrmy, což jim zároveň sloužilo jako prostředek pro očištění od hříchů. K večeři se také prostíralo více míst pro případ, že by zesnulí přišli na návštěvu. Když ráno zazněl kostelní zvon, musely se duše vrátit zpět do očistce.

Proč nerušit duchy při bohoslužbě
Kromě toho, že duše zemřelých mohou v noci z prvního na druhého listopadu přijít na návštěvu, se také tradovalo, že zamračené nebe a déšť symbolizuje smutek nebožtíků a slzy, jimiž oplakávají své hříchy. A ačkoliv o těchto svátcích lidé na drahé zesnulé vzpomínali se vší láskou, zároveň se nedoporučovalo vycházet o dušičkové půlnoci na hřbitov a do kostela, aby živý nevyrušil duchy při jejich bohoslužbě, protože by ho roztrhali. Ohledně toho se vyprávělo mnoho pověstí, které v mnoha obměnách popisují příběh ženy, která se v noci probudila a svit měsíce si spletla s denním světlem. Vyrazila do kostela na mši a poznala známé tváře, jenže ne živé, ale mrtvé. Jedna z nich ji varovala, aby se rychle vrátila domů, ale aby v kostele nechala svůj košíček. Vystrašená žena poslechla a přežila. Nazítří ráno však živí, kteří přišli na bohoslužbu, spatřili kousky ženina košíčku, které se roztrhané povalovaly po hřbitově.

Znáte zaručený návod, jak se vyhnout podzimnímu splínu? Tady je!

Před svatým Martinem se pekly „kosti svatých“ a „dušičky“
Svatomartinské posvícení také nebylo jedinými listopadovými hody. Předcházely mu ty dušičkové, i když ne v pravém slova smyslu. Peklo se ovšem typické pečivo, kterému se říkalo „kosti svatých“ a „dušičky“. První zmíněné se připravovalo na Svátek všech svatých a jednalo se o houstičky z kynutého těsta tvarované do podoby hnátů (kostí) proložených křížem. Na druhý dušičkový svátek, tedy Památku zemřelých, potom hospodyně pekly čtyřhranné dušičky s mlékem, mákem a povidly, jimiž obdarovávaly chudé a žebráky postávající u kostela. Pro vrchnost se přitom peklo z mouky bílé, pro chudinu z černé, odkud možná pramení lidová představa o černých (špatných – zlých) a bílých (dobrých – hodných) duších: nespokojená chudina totiž údajně vymyslela říkanku, jejímž prostřednictvím hospodyně kárala za nespravedlnost a kde se mluvilo právě o černých a bílých duších (dušičky – pečivo i duše zemřelých, odtud ta symbolika).

Jeden z nejoblíbenějších svatých vůbec
Svatý Martin byl podle pověstí voják, jemuž jeho víra nedovolovala zabíjet, a proto odešel z armády, aby se po čase stal biskupem, který proslul svou laskavostí a pomoci druhým, přičemž se jedná o jednoho z nejoblíbenějších svatých. V den, kdy se konal jeho pohřeb, tedy 11. listopadu, se dnes slaví svátek svatého Martina, kdy lidé oslavovali hodováním a tučnými pokrmy, které je měly posilnit před přicházející zimou a půstem doprovázejícím adventní předvánoční období. Pořádně vypečenou a tučnou husu společně s mladým svatomartinským vínem a nekynutými svatomartinskými rohlíčky si lidé vychutnávali skutečně s gustem, protože tento svátek znamenal zároveň završení hospodářského roku, kdy byly prodlužovány smlouvy a vypláceny roční mzdy. Bylo tedy co oslavovat i v tomto směru.

Konec listopadu patřil zklidňování a přípravě na advent
Konec listopadu představoval před zimou poslední možnost k oslavám a tancovačkám, proto veselení nekončilo 11. listopadem a svatým Martinem, ale slavilo se, tancovalo, pilo, zpívalo a celkově veselilo ještě 22. listopadu na svatou Cecilii, patronku všech hudebníků, a 25. listopadu na svatou Kateřinu, kdy se pořádaly proslulé „babské bály“, kdy si mohly dámy volit, s kým a na jakou hudbu budou tancovat. Svatou Kateřinou potom končila doba posvícení a nastal adventní čas a období přástek, kdy se lidé za dlouhých večerů scházeli v chalupách, kde společně drali peří a zpracovávali len, u čehož si vyprávěli, trávili spolu čas a připravovali se na zklidnění a ztišení adventního času, který už pomalu klepal na dveře.

Projděte si další články

← Pečená červená řepa s karamelizovanou cibulkou

Jablka – hvězdy podzimu, které podpoří zdraví. Zde jsou méně tradiční použití v kuchyni →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Význam prosincových tradic přehledně od prvního adventního víkendu až po Silvestr

Prosinec se nese ve znamení adventu a Vánoc, pro mnohé vůbec nejkrásnější části roku. Dávní předkové věřili, že o zimním slunovratu, té nejdelší noci celého roku, staré slunce umírá a nové se rodí. A právě...

Čtěte dál