Kateřina Hájková
07. 08. 2020 | 07:17

životní styl

Péče o sebe vznikla jako způsob, jak se o sebe postarat fyzicky. Postupně se rozvinula i do péče o pohodu emoční. Proč je ale tak často spojována se sobectvím? Jaká je vlastně jeho zdravá míra a kdy je trochu sobectví potřeba?

Možná jste právě zrušili večeři s kamarádkou nebo odmítli od partnera pozvání na setkání s jeho přáteli. Možná si kvůli tomu připadáte provinile a sobecky. Přemýšlíte, co si o vás druzí pomyslí. Ptáte se sami sebe, zda je něco špatného na tom, že jste naslouchali potřebám svého nitra – necítíte se na to někam vyrazit nebo se vám prostě nechce. Měli byste se za to omlouvat? Zpytovat svědomí? Bát se, že vás někdo bude soudit? Odpověď je: NE.

Záleží na okolnostech a konkrétní situaci
Jako sobectví je chápáno upřednostňování potřeb svých před potřebami ostatních. Záleží ale na tom, o jaké potřeby se jedná. Pokud odmítnete pomoci babičce s těžkým nákupem, protože se vám prostě nechce, pak zřejmě jste sobci, protože vám není líto stařenky, která se pod náporem těžkých tašek hroutí. Pokud se rozhodnete, že se nezúčastníte setkání lidí, s nimiž se necítíte dobře, pak nejste sobci, ale nechcete si zbytečně ubližovat.

Proč si zbytečně ubližovat
Rozdíly jsou jasné. V prvním případě jde o ignorantství, lenost a neochotu vzdát se dočasně vlastního komfortu. Ve druhém případě jde o péči o vlastní duševní, mentální a emoční pohodu. A v podstatě i fyzickou – protože, jak víme, stres a úzkost se projevují i řadou fyzických symptomů, jako je dušnost, průjem, nevolnost i závrať. Pokud se něčeho tak obáváte, nebo se vám naopak do něčeho tolik nechce, proč byste se do toho nutili? To není sobectví, to je zdravé rozlišení toho, co má a nemá význam.

Sebeláska není sobectví
Samozřejmě, že někdy máme jisté obavy i z událostí nebo záležitostí, které jsou důležité a jejichž absolvování má význam pro nás, nebo pro někoho, koho milujeme – a tím pádem i pro nás. V podstatě se ale jedná o příklad shodný s tím, v němž figuruje babička a nákup. Jaký význam bude mít překonání hranice vlastního komfortu? K čemu mi to bude, co mi to dá? Budu mít radost, že jsem sama sebe překonala? Udělám tím radost někomu, což mě potěší?

Právo na vlastní podmínky
Označí vás někdo za sobce, když v letadle, které havaruje, nejprve nasadíte kyslíkovou masku sobě a potom ostatním? Když před vstupem na šikmou plošinu nejprve zjistíte, jestli je pro vás bezpečná, než začnete pomáhat ostatním? Určitě ne – dokonce se jedná o oficiální pokyny, které jsou doporučovány v rámci krizových situací. Stejně jako u všech ostatních záležitostí existuje i ve věci sobectví široké spektrum kontextů, na kterých záleží. Musíme se starat sami o sebe a neznamená to, že jsme sobci ve špatném slova smyslu. A pokud nás někdo označí za sobce proto, že zrovna neskáčeme tak, jak on píská, neznamená to, že sami sebe musíme definovat podle podmínek, které dotyčný nastavil. Každý má právo definovat své vlastní podmínky, pokud samozřejmě neohrožují nebo neubližují někomu jinému.

Kdy je péče o sebe nezbytná
Sobectví ve smyslu péče o sebe tedy není špatná věc. Ani jako sebevědomí. Když si slovo sebevědomí rozdělíme, vzniknou dvě slova: sebe a vědomí, tedy vědomí sebe sama. A péče o sebe sama vycházející z vědomí sebe sama není sobecká. To neznamená ignorovat potřeby ostatních, znamená to, že si nebudeme vědomě ubližovat jen proto, abychom se někomu zavděčili. A to je zcela zdravý a racionální přístup. Zde jsou příklady situací, kdy se vyplácí.

Potřebujete pomoct. Žádost o pomoc neznamená, že jste slabí, nekompetentní, neschopní nebo nepotřební. Na některé věci zkrátka člověk sám nestačí. Žádost o pomoc může přinést ohromnou úlevu – když zjistíte, že v tom nejste sami a že máte někoho, na koho se můžete spolehnout. Vždyť od toho mimo jiné je láska, partnerství, přátelství, rodina.
Musíte si odpočinout. Emoční, mentální i fyzická únava vyžaduje odpočinek. Někdy je zkrátka nutné všechno zaspat. Nedostatek spánku má řadu negativních důsledků. Během spánku tělo i mozek regenerují. Spánek všichni potřebujeme. Stejně jako čas pro sebe – kdy nemusíte mluvit, poslouchat, můžete jen být.
Je čas něco ukončit. Často setrváváme v situacích a vztazích, které nás dusí, protože se bojíme, že odchodem ublížíme. Jenže setrváváním na místě, které nás frustruje, ubližujeme sami sobě, což je v konečném důsledku nezdravé pro všechny strany.
Dávání převažuje nad přijímáním. Jednou dáte, jindy přijmete. Ve zdravém vztahu (a nejen partnerském, ale jakémkoliv) je to přirozené. Přirozené není, když jedno převažuje. Je to i váš případ? Važte si sami sebe a upozorněte na to. Obhajoba vlastní důstojnosti není sobectví, ale nutnost zachovávající psychické i mentální zdraví.
Jste přepracovaní. Vyčerpání vedoucí k vyhoření hrozí každému. Syndrom vyhoření může poškodit nejen profesní, ale i osobní život. Nedopusťte to a jasně oddělte pracovní a volný čas. Stanovte pravidla, která jsou k tomu nezbytná. Například po určité hodině nevyřizujte pracovní maily ani telefony, trvejte na volných víkendech a pravidelně si vybírejte dovolenou.

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Kosmetika minimalisticky: bez čeho se na dovolené obejdete a jak vše skladně zabalit? →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Co udělá digitální detox? Jak se změní vaše mysl i tělo, když odložíte telefon

Dnes si už téměř nedokážeme představit den bez chytrého telefonu, počítače nebo jiných zařízení. Neustálé kontrolování zpráv, sledování sociálních sítí a přísun informací se staly běžnou součástí našeho...

Čtěte dál