Kateřina Hájková
16. 12. 2020 | 07:35

Advent je kouzelný čas, který se nese v duchu čekání na nejkrásnější svátky v roce. Vánoce jsou dobou lásky, tolerance, pochopení a vzájemné sounáležitosti. Vidět radost v očích těch, kteří jsou našim srdcím nejblíže, je ten nejkrásnější dárek společně s časem, který si pro milované vyhradíme. O tom hovoří i etické jógové zásady. Jak jejich principy zasadit do předvánočního času?

Jóga je svobodná a každému ukazuje cestu, která je pro něj specifická, jedinečná a správná. Podobně jako židovský psychiatr a neurolog Viktor Emanuel Frankl léčil své pacienty tím, že jim pomáhal odhalovat smysl života, který je pro každého jedinečný. Jama a nijama, jógové etické zásady, v podstatě nedělají nic jiného: ukazují nám, co je dobré a pozitivní, a co bychom tedy měli pěstovat (nijamy) i to, co dobré a pozitivní není a na co bychom si tedy měli dávat pozor (jamy). Platí přitom, že se je musíme nejprve naučit uplatňovat vůči sobě a teprve potom i vůči svému okolí. Hovořit budeme o jamách.

Ahinsa, první jama, neubližování
Ahinsa neboli neubližování je první jama, ze které v podstatě všechny ostatní jamy a nijamy vycházejí, protože všechny bychom měli činit empaticky tak, abychom neublížili sobě ani nikomu dalšímu. S tím souvisí nutnost přijmout sebe sama tak, jak jsme a nelynčovat se zbytečně za to, že nejsme takoví, jak bychom si představovali nebo dokonce jak by si představoval někdo jiný. Buďme na sebe (ne)jen v předvánočním čase hodní, mírní, tolerantní – dopřejme si, co potřebujeme, odpočívejme, odměňujme se, hledejme si malé radosti, který rozzáří každý den. Jednejme se sebou jako s nejlepším přítelem, milovaným partnerem, rodičem, sourozencem, prarodičem, příbuzným – zkrátka jako s nejdražším člověkem. Jakmile se naučíme tolerovat, přijímat a milovat sami sebe, přirozeně se to naučíme uplatňovat i vůči ostatním a nesmírně se nám tak uleví. Život bude zase o něco jednodušší.

Satja, druhá jama, nelhaní
Satja hovoří o jednotě slov, myšlenek a činů. O nelhaní ve smyslu přímého a otevřeného jednání tak, aby to, co si myslíme, říkáme a děláme bylo v souladu. V opačném případě vzniká uvnitř nás rozpor, který nám bere cennou životní energii a tíží naši mysl, vznikají pocity nepohody a úzkosti, s nimiž se, nejen na Vánoce, potýkat nechceme. Začít musíme opět u sebe – učit se, jak být k sobě upřímní, pravidelně nastavovat sami sobě zrcadlo a praktikovat sebereflexi, nezavírat oči před svými špatnými stránkami a chválit se za ty dobré. To vše společně s laskavostí ahinsy, s čímž souvisí i satja uplatňovaná vůči okolí: buďme za všech situací upřímní, ale sdělujme pravdu citlivě tak, aby neranila. Když například rodič přijde s tipem na dárek, ze kterého je nadšený a my víme, že bychom jej rozhodně neužili, zdůrazněme nejprve skvělost toho nápadu a oceňme lásku, s níž jej vymýšlel, teprve potom řekněme, že i když je to výborný tip, hodí se pro někoho jiného než pro nás a že nás by potěšilo spíše něco jiného. Když musíme říci něco negativního, nezapomeňme to obléci do kabátku taktu a empatie.

Astéja, třetí jama, vykořenění žádostivosti a závisti
Ačkoliv si každý z nás nese určité špatné zážitky, křivdy a smutky, neopravňuje nás to k tomu, abychom s nimi otravovali život ostatním. Závist i žádostivost jsou do jisté míry přirozené, důležité je, abychom je rozpouštěli již v zárodku a nenechali jimi otrávit vlastní mysl, což by postupně vedlo k zapšklosti a zahořklosti. I když se zlobíme, že jsme například sami a závidíme těm, kteří vedle sebe někoho mají, i když máme pocit, že máme méně peněz, než si zasloužíme a toužíme po tom kupovat drahé dárky a oslňovat jimi obdarovávané, uvědomme si, že je to náš problém a věc toho, jak nahlížíme sami na sebe. Komunikujme se sebou a ptejme se, proč se cítíme tak, jak se cítíme – buďme k sobě upřímní a jednejme se sebou otevřeně v duchu satji, laskavě v duchu ahinsy. Nenechme ostatní pykat za naše životní strasti a dříve, než je na ně začneme nevědomky přenášet, si srovnejme vlastní pohled na sebe a přístup k sobě. Naučme se milovat se tak, jak jsme, všímejme si toho dobrého, a ne toho špatného, protože kdo chce, vždycky na všem najde nějaký škraloup. Svět není dokonalý, neexistují ideální situace, je to jen forma a na nás je, čím ji naplníme, jaký jí dáme obsah. A tak nahlížejme nejen na sebe, ale i na ostatní.

Aparigraha, čtvrtá jama, neulpívání
Ulpívat můžeme na mnohém a vše nemusí být materiální. V souvislosti s nadcházejícími Vánocemi si povězme především o ulpívání na vlastních představách a plánech. Každá rodina je zvyklá na určité tradice, každý Vánoce slaví po svém a trochu jinak a odlišně. Co dělat, když se v rámci jedné rodiny setká několik protichůdných pohledů? Je třeba vzít si na pomoc ahinsu, satju a také astéju a dát těm, které milujeme, svobodu. Vymezit si vlastní hranice a vymezit je dostatečně jasně tak, abychom neublížili sobě, ale zároveň dostatečně taktně, aby je druhá strana pochopila a akceptovala. Bojovat můžeme jinde než v rodině, v rodině diskutujme a hledejme řešení, která budou vyhovovat všem, pěstujme kompromisy. Neulpívejme na vlastní představě dokonalých Vánoc, učiňme ji pružnou a aplikujme ji do šablony, do níž se vejde několik představ, které vedle sebe budou schopny v klidu a míru koexistovat. Nedusme blízké svou naléhavostí a akceptujme jejich postoje. Uleví se nám i jim.

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

V létě kolo, v zimě domácí cyklotrenažer. Pracujte na kondici i v koronavirových podmínkách →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Konec starého a začátek nového – na co se připravit v roce 2025?

Nový rok 2025 bude podle všeho ve znamení velkých změn, ať už společenských, politických, globálních, nebo ryze osobních. V každém případě bude znamenat mnoho výzev, v neposlední řadě pak také nemalé množství...

Čtěte dál