Červen se nese ve znamení stoupajících teplot i uvolňujících se koronavirových restrikcí. Zdá se, že se život konečně zase vrací do normálu a lidé se po dlouhé covidové odmlce, kdy byl svět dá se říci uspaný, probouzejí a vyrážejí se bavit za hranice vlastního domova. Co dělat, aby nám to co nejdéle vydrželo?
Loni v létě to vypadalo podobně. Jarní lockdown nás vyděsil. S novým čínským koronavirem jsme neměli žádné zkušenosti, ale už jsme viděli, co všechno dokáže. Byli jsme opatrní a ostražití. To nás však brzy přešlo poté, co první vlna, kterou jsme v Česku velmi dobře zvládli (byli jsme přeci „best in covid“), odezněla a ke slovu se přihlásilo léto.
Jako kdyby koronavirus neexistoval
S nástupem loňského léta, snad možná ještě pozdního jara, lidé hodili veškerý strach za hlavu a na koronavirus zcela zapomněli. Dokonce i řada odborníků se domnívala, že druhé vlny se obávat nemusíme a že pokud něco přijde, bude se jednat o epizodu srovnatelnou s chřipkovou epidemií, která nás na podzim a na jaře zasahuje pravidelně (letos si ovšem chřipka kvůli koronaviru dala pauzu, v Česku se prakticky skoro vůbec neobjevila).
Buďme v klidu, vždyť „se jen více testuje“
Takže se rozvolnilo úplně všechno. Zatímco okolní země byly uměřené, zanechaly například roušky v dopravních prostředcích, u nás se skoro zdálo, jako kdyby žádný koronavirus nikdy neexistoval. Tak domýšliví jsme byli? Nebo naivní? Ochranu úst a nosu jsme zcela odložili, pořádaly jsme párty a oslavy (kam dojížděli i zahraniční, kteří si ve své domovině tolik užívat nemohli), zapomínali jsme i na základní dodržování rozestupů a mytí a dezinfikování rukou. Byli jsme jako zvlčilí a ani rostoucí čísla nás kupodivu neznepokojovala, protože se šířily fámy, že důvodem je pouze skutečnost, že se „více testuje“.
Ledová sprcha další vlny
Jenže to, co přišlo potom, bylo jako ledová sprcha. Strmý nárůst počtu nakažených, zahlcování nemocnic, další uzavírání, další restrikce a potom zase osudové vánoční rozvolnění, které nás uvrhlo přímo do chřtánu třetí vlny, jež byla snad zatím nejtěžší. Mnoho lidí kvůli covidu ztratilo někoho blízkého, snad každý zná alespoň z doslechu někoho, komu se taková smutná věc přihodila. Jenže přístup se bohužel změnil. Ochotu k dodržování opatření jsme s první vlnou ztratili. Je to tím, že si myslíme, že když se něco neděje přímo nám, nemusíme se o to zajímat? Je to tím, že nám jde jen o naše vlastní pohodlí?
Stejný scénář?
Dnes už má každý, s výjimkou dětí (což je také snad již jen otázkou času), možnost nechat se očkovat, přesto se nedá říci, že by se lidé k očkování hrnuli. Máme otevřené restaurace, ale každý, kdo už si někde posedět byl, jistě nemůže s čistým svědomím říct, že by se nastavená pravidla dodržovala. Kdo si vezme ochranu úst, když jde do vnitřních prostor restaurace? Skoro nikdo a bohužel ani obsluha není výjimkou. Podle pravidel by měl každý, kdo přijede ze zahraniční dovolené v příslušné zóně po absolvování PCR testu nosit dva týdny všude mimo domov respirátor. Budeme to respektovat a dodržovat, když nám dělá problém mít ústenku v obchodě nebo restauraci?
Proč nejsou opatření zbytečná
Pokud si někdo myslí, že jsme za vodou, že je tohle všechno zbytečné, ať si promluví s nějakým lékařem nebo sestrou z covidového oddělení v nemocnici, ať se zeptá nějakého zdravotnického záchranáře. Tito lidé mají na problematiku objektivní pohled, ti vidí, co se děje za oponou. Veřejnost často vidí a slyší, co vidět a slyšet chce, z přehršle informací si vybírá. Oni tu možnost nemají.
K prevenci stačí tak málo
Jenže právě takhle to začínalo i vloni. Přestali jsme se bát, přestali jsme respektovat fungující základní opatření a neštěstí bylo na světě. Přitom k prevenci proti dalším pandemiím stačí tak málo.
Dodržovat tři základní R – nosit ústenku, kde je to potřeba (A nenosit ji pod nosem, dnes snad už každý ví, že takový způsob postrádá smyslu.), netlačit se na někoho, kdo přede mnou stojí ve frontě (odbyt tím stejně neurychlím a v létě, kdy je teplo a většina lidí se potí, je takové jednání dvojnásobně nepříjemné kvůli pachovým stopám, které cítíme i přes respirátor); mýt a dezinfikovat si ruce a nechat se očkovat (a nejen kvůli sobě, ale i kvůli ostatním – očkování je mimo jiné výrazem solidarity, kdy se každý očkovaný podílí na vytvoření potřebné kolektivní imunity).
Co by dali lidé, kteří umírali na španělskou chřipku, za možnost nechat si aplikovat vakcínu? A my proti této možnosti dnes brojíme. Proč? Prostě proto, abychom bojovali proti něčemu? Z principu? Tak bojujme proti koronaviru. Zbraně na to už máme, stačí je používat a nezapomínat na to, jak se to dělá.
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Vysoká hladina homocysteinu v krevních testech: Co to znamená a jaká jsou rizika?
Vysoká hladina homocysteinu je často opomíjeným, ale významným faktorem ovlivňujícím zdraví srdce a cév. Homocystein, látka vznikající jako meziprodukt metabolismu aminokyseliny methioninu, může při zvýšené...
Čtěte dál
Šípek – jak ho zpracovávat, a přitom v něm uchovat co nejvíce vitamínů?
Záněty spojivek trápí kolektivy dětí i dospělích. Jak je účinně léčit?
Zázvor, med a citron. Čím je tato kombinace bezkonkurenční?
Jak pracovat s imunitou dětí v podzimním období
Základní podpora imunity na podzim a v zimě
Vhodná očkování proti tropickým nemocem při cestování
Očkování proti klíšťové encefalitidě – od kdy se očkují děti a jaká jsou očkovací schémata?
Antibiotika jako prevence na dovolené? Rizikové a nežádoucí. Proč?
Jak zlepšit zdraví a imunitu prostřednictvím základních úprav jídelníčku
Pravidla zdravého otužování nejen v zimním období
Jak poznat virózu od komplikovanější nemoci vyžadující antibiotika?
