Olympijské hry jsou bezesporu nejslavnější a také nejdůležitější multisportovní událostí, které se pravidelně účastní tisíce sportovců z celého světa. Je to největší mezinárodní sportovní akce, která pro každého sportovce znamená jakýsi vrchol v kariéře. Mít možnost zúčastnit se této události je považováno za tu největší sportovní čest i jedinečnou příležitost, jak před celým světem reprezentovat svoji zem. Jaký byl účel olympijských her? A jedná se dnes ještě o oslavu pohybu, nebo se z toho stal už jen byznys a současně problém se stále těžšími podmínkami?
Rovnoprávnost, amatérismus a šance pro každého – takové chtěl hry Coubertin
S novodobou olympijskou myšlenkou přišel na konci 19. století Pierre de Coubertin, díky kterému znovu ožívají antické olympijské hry nově v podobě požadavku rovnoprávnosti všech sportovců (nepřipouští se tedy diskriminace politická, rasová nebo náboženská), to vše v duchu demokracie, míru a přátelství. Ovšem postupem času docházelo k mnoha změnám pravidel, zejména k posunu od amatérismu (což byla původní představa Coubertina) k profesionalitě sportovců. Během několika desítek let olympijské hry natolik narostly, že se jich účastní téměř každá země na světě. Pro pořadatelskou zemi je to také možnost, jak se celému světu představit, přivítat tisíce turistů a umožnit jim poznat dané místo.
Konkurence stále roste
Dnes olympijské hry tedy představují událost obřích rozměrů, která zasahuje celý svět. Díky tomu ale také strmě roste konkurence mezi samotnými sportovci a s ní také určité požadavky na výkon. Pokud tedy kdokoliv sní o kariéře sportovce, který se účastní nebo – ještě lépe – vyhraje zlatou medaili na olympijských hrách, musí tvrdě dřít a počítat s tím, že sport jako takový mu nebude přinášet to, co by správně přinášet měl. Není už dnes pro sportovce laťka příliš vysoko?
Učte děti správné motivaci
Cvičení je pro tělo jednoznačně prospěšné. Lidské tělo bylo stvořeno k pohybu. Je tedy dobře, že se pravidelně konají akce, které lákají davy sportovců. Je to důkaz, že mnoho lidí na světě pohyb vnímá jako nedílnou součást svého života. Lidé mají motivaci ke sportu, k pravidelnému tréninku, učí se disciplíně a také překonávat hranice. Všechny tyto vlastnosti jsou potřebné do života, proto je skvělé, že různé organizace učí už malé děti těmto dovednostem, pořádají pro ně soutěže a třeba je tím motivují i k účasti na olympijských hrách. Je důležité, aby se člověk už od dětství učil lásce k pohybu a vnímal to jako něco přirozeného. Zdravá soutěživost, chuť vyhrát a něco dokázat, být součástí kolektivu i překonat bolest jde s tím ruku v ruce a může děti správně formovat.
Když se však podíváme na úroveň, ve které se nacházejí sportovci (nejen) na olympijských hrách, není to už příliš? Nejsou i samotné olympijské hry už za hranou zdravé soutěživosti a neukazují dětem spíš negativní stránky sportu? V tomto smyslu může jít například o přetrénovanost, navyšování hranic pro rekordy, větší konkurence, striktnější pravidla. O speciální tvrdé dietě a nejrůznějších stimulantech ani nemluvě. Můžou dnešní olympijské hry naše děti zdravě inspirovat ke sportu a k tomu něco dokázat?
Jak vypadá dnešní tvrdý svět sportovců
Uvědomme si, kde byly tyto hry ještě před pár lety a jaká úroveň je to nyní. Dnešní generace sportovců, kteří se chtějí alespoň dostat na slavné olympijské hry, musí obětovat mnohem víc. Náročné tréninky, vysoké požadavky a tvrdá pravidla. Je to mnoho let dřiny a odříkání s nejistým výsledkem, že se na hry sportovec vůbec dostane. Přitom dřívější olympijské hry měli poněkud jinou mentalitu. Sportovci byli amatéři, měli svá zaměstnání, šlo zejména o možnost reprezentovat svou zemi, šance měl téměř „kdokoliv“. Vítězstvím bylo už jen zúčastnit se a ukázat se před světem hrdě s vlajkou své země. To bylo to původní poslání, myšlenka Coubertina. Ne že by dříve sportovci nechtěli vyhrát. O to jistě usiloval a snil každý. Nebylo to ale jaksi to nejpodstatnější. Hlavní byla účast! Prožít tu atmosféru, hrdě reprezentovat a vrátit se domů třeba s posledním místem, ale se vztyčenou hlavou. Dnes už je možná samotná účast trochu v pozadí a větší váhu má medailové umístění a finanční odměna.
Hlavní je účast!
Přestože se tedy zdá, že současné olympijské hry jsou již hlavně o penězích a prestiži, nevzdávejme se té úplně původní myšlenky. Je dobré si zachovat jiný smysl her, než je výdělek nebo první místo vydřené a zaplacené třeba zdravím. K tomu totiž dnešní vrcholoví sportovci bohužel spějí. Přetrénovanost, přetížení, vysoké požadavky olympijských komisí, podpůrné léky a doplňky stravy často mohou za to, že i člověk v produktivním věku je nucen skončit trvale se sportem kvůli nejrůznějším obtížím (přetížení organismu, svalů, zničené klouby, nadměrný oxidační stres a z toho plynoucí různá onemocnění).
Zářivé výjimky olympijských her
I přes vysokou profesionalitu sportovců ale stále můžeme vidět výjimečné případy nadšenců, kteří dělají čest myšlence „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ – vzpomeňme třeba na Olympijské hry v Calgary roku 1988 – na nesmrtelného „orla“ Eddieho Edwardse, britského skokana na lyžích, který oživil tento sport ve své zemi a i přesto, že skončil poslední, stal se miláčkem olympijského publika a jeho jméno bylo dokonce zmíněno při závěrečném ceremoniálu. Na těchto hrách se rovněž poprvé objevil jamajský bob. Čtyři jamajští černoši, kteří závodili na ledě, se okamžitě stali celebritami. I oni si vysloužili respekt a uznání.
Takoví nadšenci totiž stále dokazují, že nic není nemožné. Možná se i letos na olympijských hrách zjeví podobný přízrak, který vytvoří nový příběh o tom, co všechno dokáže „pouhé“ nadšení pro sport.
Zdroje doplňujících informací: www.wikipedia.cz
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Strašák cholesterol: Jak přirozeně snížit vyšší hladinu cholesterolu?
Cholesterol, slovo opředené obavami a mýty. Představme si cholesterol jako dvojsečný meč. Na jedné straně je nezbytný pro správné fungování našeho těla – pomáhá při výrobě hormonů, vitaminu D a je součástí...
Čtěte dál