Kateřina Hájková
08. 01. 2022 | 07:15

Vánoce tradice únava

Advent, Vánoce a dny mezi svátky jsou kouzelným obdobím, na které se často těšíme celý rok a začínáme s tím v podstatě bezprostředně poté, co skončí. Pro mnohé z nás bývá začátek nového roku pesimistický, protože jednou nohou pořád dlíme v příjemné sváteční minulosti. Jak to změnit a nabít se zkraje nového roku optimismem?

„Ale já měl vždy Vánoce za krásný a bohulibý čas, jediný čas, kdy lidé otevírají svá srdce a pohlížejí na ostatní jako na souputníky na cestě ke hrobu a ne jako na nějaké plemeno jiných tvorů,“ říká Fred svému strýci Ebenezeru Scroogeovi, hrdinovi Dickensovi úžasné povídky Vánoční koleda. Možná to řada z nás cítí podobně, možná právě proto máme vánoční čas tak v lásce: všichni jsou tak nějak laskavější, celkové tempo se zpomaluje, i workoholici si najednou nacházejí čas na posezení s přáteli a příbuznými u sklenky vánočního punče, svařeného vína a talířku cukroví. Snad právě pro tuto hřejivou atmosféru nás později realita nového roku každoročně udeří do tváře nepřiměřeně tvrdě a tedy nejen proto, že často po delším volnu znovu nastupujeme do práce a přebíráme zaběhlé povinnosti.

Čas vybízející k zastavení se
Ne každý umí odpočívat, každý ale může odpočinku přijít na chuť, když mu dá šanci. A advent je obdobím, které k tomu přímo vybízí. Na každém kroku potkáváme připomínky toho, že bychom měli zpomalit: stánky se svařeným vínem, pečenými kaštany, pochutinami, které zkrátka nemůžeme pít a jíst rychle, protože bychom se spálili. A když tedy chvíli postojíme na místě, máme najednou čas zvednout zrak nahoru, ze země, na níž často ve spěchu bezmyšlenkovitě hledíme snažíce se stihnout nemožné a vyřídit za den maximum stanovených úkolů.

Proč se dívat nahoru
A když si dáme možnost rozhlédnout se po vší té kráse, možná si všimneme i toho, že se ostatní usmívají, prohodíme s nimi pár slov, staneme se součástí společnosti, z níž se vlastní vinou možná někdy zbytečně vyčleňujeme, protože na bezstarostné „tlachání“ prostě nemáme čas. A příště si možná u toho svařeného vína posedíme s někým, kdo je našemu srdci drahý a s kým jsme si už pěkně dlouho nepromluvili. Najednou se začneme ptát: Proč? Proč a za čím se vlastně pořád tak honím? Kam pořád spěchám? Co čekám, že dohoním nebo u čeho se bojím, že mi to uteče?

Odpovědi přicházejí samy
A odpovědi nemusíme hledat, protože se vyjevují přímo před námi: v láskyplných gestech, s nimiž si s ostatními jemně dokazujeme, na čem skutečně záleží. Na lásce, zdraví a štěstí – nejen našem, ale i těch, které milujeme, kteří jsou nám nějakým způsobem blízcí, ale vlastně všech okolo. Takže se začneme pomalu poddávat sváteční atmosféře, zapomeneme na stres, shon a rychlost všedních dní, posedíme si u pohádky, popovídáme si s blízkými, možná si po obědě na chvíli zdřímneme, otevřeme knihu, na kterou jsme se dlouho chystali, vytáhneme zápisník a začneme zapisovat, co se nám honí hlavou a jaká úžasná změna se nám to děje…

Co dělat, aby nás spěch nedohnal
Všechno nám připadá hezčí, laskavější, vlídnější, pomalejší… A potom přijde Silvestr, Nový rok, nástup do práce a pohoda je pryč. Zpět je starý životní styl, stará realita všedních dní, starý spěch, stará úzkost, stres a svírání u srdce, obava, že nestihneme, co stihnout chceme, ten tupý pocit nutící nás hnát se za čímsi neznámým jakýmkoliv způsobem… Takhle to ale být nemusí. Dobře se nemusíme cítit jen na Vánoce.

Jak být druhým i sobě oporou
Duch Vánoc s odchodem starého roku odejít nemusí. Uchovejme ho v sobě, střežme ho uvnitř sebe jako nejcennější poklad, dovolme si přenést vánoční atmosféru do každodenního života a umožněme si vidět jeho krásy nejen pár dní v roce, ale po celý rok. Jak na to? Každý den si poskytujme drobné radosti. Dělejme věci, které máme rádi, které nás naplňují. Přenastavme si priority: nejdůležitější je naše spokojenost, náš vnitřní klid, protože s takovou se můžeme stát oporou našim bližním.

Buďme odvážní
Uspěchaný člověk zahleděný do vlastních problému nikomu nedokáže pomoci a sobě už vůbec ne. Vždy, když budeme cítit, že se nás zmocňuje stará tendence spěchat, zastavme se, zavřeme oči a párkrát se zhluboka nadechněme. Uvědomme si, na čem skutečně záleží. Uvědomme si, že spěchem nic neurychlíme, jen se ochudíme o možnost vnímat krásy světa a života, neopakovatelnost přítomného okamžiku. Pohleďme vzhůru a dávejme pozornost tomu důležitému. Pěstujme v sobě lásku, dobro, laskavost a sounáležitost. Usmívejme se. Jezme dobré jídlo, dobré pití, neodbývejme se a neschovávejme se za svou práci. Nebuďme zbabělí, buďme odvážní.

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Co jsou monoklonální protilátky a proč v mnoha případech proti omikronu nefungují →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Posílení energie bez kofeinu: Jak přirozeně bojovat proti únavě a cítit se svěže po celý den

Každý z nás občas zažije ten pocit – ospalost, těžká hlava, ztráta motivace a neodolatelná chuť na něco, co nás rychle „nakopne“. V moderním světě se často spoléháme na kávu, černý čaj nebo energetické...

Čtěte dál