Veronika Tůmová
03. 10. 2020 | 09:43

životní styl stres

V práci se to na vás hrne ze všech stran, do toho rodina, děti, občas nějaká ta hádka doma, neshody se šéfem či s kolegy. Míváte pocit, že už je toho na vás moc a přitom tonete v pochybnostech o dostatečnosti vlastního výkonu. Jste z toho všeho nepřetržitě vyčerpaní, cítíte své vlastní opotřebování, vaše sebevědomí klesá k bodu mrazu, trápí vás úzkosti, deprese, všechno se zdá být jeden velký chaos, do kterého už nezapadáte.

Vyhoření – ten pojem už určitě každý z nás zná. Syndrom vyhoření se někdy označuje také jako syndrom vyhasnutí nebo vyprahlosti, jde vlastně o důsledek dlouhodobého pracovního stresu, který může být doprovázen osobními problémy. Vede k naprostému vyčerpání a znechucení, ke ztrátě motivace i chuti do další činnosti. Syndrom vyhoření je charakteristický zejména u psychicky náročných profesí.

Jaké má příznaky?
K syndromu vyhoření může vedle nadměrného vytížení vést dlouhodobá nespokojenost s vlastním uplatněním v životě a neustálými pocity zklamání, neschopnost vidět možnost změny a mnoho dalších faktorů. K příznakům, které je možné pozorovat zvláště po delší době trvajícího problému, patří celková trvalá únava a pokles pracovního výkonu, patrný nezájem a nechuť podávat výsledky jako dřív, deprese a úzkosti, poruchy paměti a soustředění, pocity fungování ze setrvačnosti, poruchy spánku, potíže s trávením, někdy i dýchací potíže a srdeční problémy, neutuchající nespokojenost přerůstající až v cynismus, neschopnost uvolnění, ztráta sebehodnoty a sebedůvěry, patrné problémy v sexuální oblasti a ve vztazích všeobecně. Celkově více labilní jedinec může vykazovat tendence ke vzniku závislostí.

Koho může syndrom vyhoření postihnout?
Syndrom vyhoření často postihuje jedince v extrémním nasazení a s nadměrnou odpovědností za své konání i za řadu dalších zaměstnanců. Obvykle jde o profese, které kladou velmi vysoké nároky na výkon daného člověka, bez možnosti delšího odpočinku a odreagování se. Takové profese bývají typické také závažnými důsledky v případě pochybení či omylu. Mluvíme tak samozřejmě o lidech na pozicích lékařů, záchranářů, zdravotního personálu, sociálních pracovníků, policistů, hasičů, učitelů, manažerů, programátorů a většině pracovníků na vedoucích pozicích. Syndrom vyhoření se však nemusí vyhnout ani jiným, méně náročným profesím.

Jak dlouhodobě pracovat pod stresem a nevyhořet?

Prevence a možnosti léčby
Tak jako v mnoha jiných případech, i tady je důležitá právě prevence. Problému je vždy jednodušší předcházet, než složitě řešit následky. Při prevenci osobního vyhoření je velmi důležitý vlastní postoj k práci i k životním prioritám. Je jistě velkou výhodou, pokud děláme práci, která nás baví a naplňuje. Ne každý má to štěstí, že se uživí prací, kterou dlouho a se zájmem studoval, nebo kterou vždy dělat chtěl. Přesto by ani taková práce neměla být jediným smyslem života a i od takové práce je nutné umět si odpočinout. K prevenci syndromu vyhoření tak nemalou měrou přispívá podpora rodiny, kontakty s přáteli, jiné než pracovní zájmy a koníčky, sportovní aktivita, tvůrčí činnost apod. Zkrátka, je vždy důležité myslet i na své duševní zdraví a nezapomínat o ně pečovat. Nezapomínejme, že podceňovat jasné signály vyčerpání a trvalejšího pocitu vypětí, stejně jako ignorování a přehlížení varování okolí, nevyhnutelně povede k problémům, jejichž řešení pak nemusí být snadné. K léčbě syndromu vyhoření se používají různé psychologické a psychoterapeutické postupy zaměřující se především na zdravější přístup k práci i k sobě samému.

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Léčivá moc vývarů: Proč a v čem jsou tak prospěšné? →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Cestovní horečka není výmluva, ale opravdový projev těla. Jak s ní bojovat po psychické stránce?

Cestovní horečka je běžný jev, který přichází, jak při plánování dovolené, tak během samotného cestování. Projevuje se nervozitou a úzkostí, a to z různých důvodů. Její kořeny mohou sahat hluboko do obav...

Čtěte dál