Kateřina Hájková
01. 01. 2021 | 04:18

Jako každoročně touto dobou uzavíráme rok starý a otevíráme nový: nepopsaný list, který můžeme naplnit podle sebe. Takové období se samozřejmě neobejde bez bilancování, které je oproti těm předchozím letos o něco obtížnější. Co nám rok 2020 dal a vzal? A co si z něj odnést do roku přicházejícího?

Nastavit si zrcadlo a přiznat si chyby, kterých jsme se dopustili, srovnat se s pády, které nás potkaly, nebo i přiznat si, že se nám něco povedlo a dovolit si to prožít v plné radosti – to vše zahrnuje práce a komunikace se sebou, která často bývá tím nejtěžším, s čím se během života potýkáme. Je možné žít se sebou a v podstatě se neznat? Jistě že ano: když budeme zavírat oči před tím, co se nám nelíbí, zatlačovat stíny do kouta a dusit je v sobě, nebudeme žít v pravdě, ale budeme žít ve strachu z toho, že nás to všechno jednou dožene. O tom mluví jedna z jógových etických zásad – jama satja, která nabádá k životu v pravdě, kdy máme praktikovat jednotu slov, myšlenek a činů, což bude mít za následek nastolení vnitřního klidu, pohody a štěstí. Co si pod tím představit? Říkat to, co si myslím a jednat podle toho. Jenže je zapotřebí přidat další jamu, ahinsu, neubližování, a praktikovat upřímnost tak, aby někoho neranila, protože vždy záleží na tom, jak a co řekneme. A to nejen ostatním, ale i sami sobě.

Když i vlastní myšlenky jsou příliš hlučné
Jak to všechno souvisí s koncem roku? Když najdeme odvahu přiznat si, co se nám nepovedlo, nelynčujme se za to, a naopak se pochvalme, že jsme to dokázali uznat, protože přiznat vlastní chybu je jeden z nejtěžších životních úkonů! Jakékoliv rekapitulování bychom tedy vždy měli začínat ve vztahu k sobě, protože už Ježíš říkal, že „kdo je bez viny, ať první hodí kamenem.“ Lidé, kteří nemají vyřešené vlastní potíže a rozpory a kritizují za ně ostatní nejdou v tomto směru dobrým příkladem a ve skutečnosti jsou velmi nešťastní, protože nevydrží sami se sebou a musí se neustále něčím zabavovat, protože ono zabavování odvádí pozornost od podstaty celé věci: od sebe sama. Takoví lidé jistě velmi dobře chápou, proč se říká, že vlastní myšlenky mohou být někdy velmi hlasité… I když nevědí proč, nevydrží o samotě. Bojí se, co by o sobě mohli zjistit.

Strach jako přítel chránící zdravý úsudek
Jenže strach není vždy špatný. Jistě si vzpomeneme, co nám možná říkávali rodiče: že jenom hlupák nemá strach. Strach, pokud nás neochromí, totiž znamená, že jsme schopni plně zhodnotit situaci a rizika, která z ní plynou. A je potom na nás, jak se celé situaci postavíme: buď se jí poddáme a padneme na dno vlastního zoufalství, nebo ji vezmeme tak, jak je a budeme jednat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, nebo se budeme uklidňovat tím, že se vlastně nic neděje, abychom nemuseli vystoupit z vlastní komfortní zóny a změnit něco, co se nám vlastně vůbec měnit nechce.

Méně soudit, více sledovat
V situaci, do které nás dostal koronavirus, jsme v uplynulém roce mohli vidět všechny přístupy. Je smutné, že některá jednání se mohou našeho zdraví dotknout v negativním smyslu, ať už toho fyzického nebo mentálního. Je smutné, že jsme možná ztratili iluze o lidech, o nichž jsme mysleli, že je dobře známe a že sdílíme stejné hodnoty. Na druhé straně jsme možná navázali jiné vztahy a jiná přátelství, u nichž cítíme, že jejich síla přetrvá. Možná jsme odhalili vlastní slabosti nebo naopak silné stránky a dozvěděli jsme se, jak reagujeme v mezních situacích – možná jsme byli překvapení příjemně a možná nepříjemně. Říká se, že po bitvě je každý generál a je velmi snadné soudit a hodnotit. Méně snadné je pozorovat a sledovat. Zkusme trochu méně soudit a trochu více sledovat. Sami sebe i ostatní. Každopádně vždy záleží na tom, jak se k tomu, co nás potkalo, postavíme.

Záleží na tom, jak se k tomu, co nás potkalo, postavíme
Uplynulý rok byl jistě plný složitých životních okamžiků. Možná jsme ztratili někoho, kdo nám byl velmi drahý, možná jsme přišli o pevnou půdu pod nohama, možná jsme pozbyli iluze o sobě, o svých blízkých, možná jsme přestali věřit ve spravedlivé fungování světa. Důležité je si uvědomit, že to, jak se k celé věci postavíme a jak z ní nakonec vyjdeme, je věcí vlastního vědomého rozhodnutí a v tom tkví ohromná síla. Pokud se rozhodneme, že se z vlastních chyb poučíme, získáváme šanci stát se lepším člověkem. Pokud se rozhodneme, že něco, co nás oslabuje, pojmeme jako výzvu, které se postavíme tak, abychom na sebe mohli být pyšní a aby na nás mohli být pyšní naši zesnulí předkové i děti, které se nám narodí, i děti jejich dětí, získáváme šanci stát se někým, na koho se nebudeme bát večer podívat do zrcadla, na koho se bude vzpomínat ještě dlouho poté, co opustí pozemský svět, kdo po sobě zanechá pozitivní odkaz.

Síla vlastního rozhodnutí
Celý nový rok 2021 je před námi. A je na nás a na našich rozhodnutích, jak k němu přistoupíme. Co si z toho starého odneseme: zda z něj vyjdeme silnější nebo slabší. Vždy je to na nás! Nezahoďme tu ohromnou šanci a možnost, kterou nám náš život dává každý den, jen proto, že se bojíme. I strach nás může posílit, když si to vybereme jako možnost.

Šťastný Nový rok přeje celá redakce Vitalweb.cz!

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Přírodní prostředky pro zmírnění kašle, které vám pomohou zbavit se hlenu →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Co udělá digitální detox? Jak se změní vaše mysl i tělo, když odložíte telefon

Dnes si už téměř nedokážeme představit den bez chytrého telefonu, počítače nebo jiných zařízení. Neustálé kontrolování zpráv, sledování sociálních sítí a přísun informací se staly běžnou součástí našeho...

Čtěte dál