Veronika Tůmová
16. 01. 2022 | 07:31

zdraví deprese úzkost

Termíny psychologie, psychiatrie a psychoterapie se nám občas pletou a máme tendenci spojovat je v jedno. Všechny vycházejí z řeckého slova psyché označujícím duši, a proto nám tyto obory často splývají. Všechny se zabývají psychikou člověka, v každém z nich jsou však rozdíly ohledně metod poznávání lidské duše i toho, jak ji léčit.

Využívat psychoterapii se na jednu stranu zdá být novodobým trendem, zejména mnohé celebrity chodí na psychoterapie stejně samozřejmě a stejně často jako jiní ke kadeřníkovi nebo na manikúru. Druhá část společnosti je stále utvrzena v přesvědčení, že něco takového je “jen pro blázny.“ Proč ale stigmatizovat ty, kteří se duševních oborů nebojí, a dokonce v nich pro sebe či pro své blízké nacházejí pomoc?

Kdo je psycholog a kdo psychoterapeut?
Psycholog je člověk, který vystudoval psychologii na filozofické či pedagogické fakultě nebo na fakultě sociálních studií. Získává titul Mgr. a pracuje s pomocí psychologických metod, například formou pozorování, rozhovoru, psychotestů a podobně. Provádí psychologickou diagnostiku a součástí jeho služeb může být i psychoterapie. Jako klinický psycholog však musí absolvovat ještě atestační přípravu. Psycholog nepředepisuje léky. Psychoterapeut může být i psycholog nebo psychiatr, ale i sociální pracovník či absolvent jiné, většinou podpůrné profese. Musí projít akreditovaným psychoterapeutickým výcvikem. Pomáhá v neziskových organizacích, ve zdravotnictví, ve školství, v organizacích pro pomoc drogově závislým apod.

Psychiatr a jeho spolupráce s psychologem
Psychiatr je lékař, což je zásadní rozdíl od obou předchozích profesí. Psychiatr vystudoval všeobecné lékařství na lékařské fakultě a užívá titul MUDr, poté absolvoval další vzdělání ve specializovaném oboru psychiatrie. Je to lékař, a tak může také předepisovat léky. Nemalé množství vystudovaných psychiatrů absolvuje také psychoterapeutický výcvik, a tak se i psychoterapie stává součástí jejich možností poskytovaných služeb, například v konkrétních podpůrných programech. Psychiatři se však obvykle zabývají především pacienty s těžším duševním onemocněním, u kterých samotná psychoterapie nestačí a musí se kombinovat s podáním medikamentů. Psychiatr a klinický psycholog spolupracují při léčbě pacientů v nemocnicích či krizových centrech, spolupodílejí se na diagnostice duševních poruch a využívají ke své práci i odborníky z dalších specializovaných oborů, jako je například neurologie.

Psychoterapie – léčba rozhovorem?
Říká se, že psychiatr léčí léky a psycholog slovem, jak je to ale s psychoterapií? Dá se říct, že psychoterapeut se na určitý čas stává průvodcem klienta po jeho nesnadné cestě životem. Všimněme si – jde o klienta, ne o pacienta. Psychoterapeut umí především naslouchat. Dále pomáhá danému člověku uvědomit si své potřeby, změnit svůj zmatený či negativní postoj ke svému okolí, k lidem i k sobě samému. Psychoterapie je léčba rozhovorem, která se používá v lehčích a středně těžkých případech emočních a duševních poruch. Můžete se setkat s takovými pojmy, jako je psychoterapie psychodynamická (hlubinná), interpersonální, humanistická či kognitivně-behaviorální. Dle potřeby se kombinují například s progresivní svalovou relaxací nebo hypnózou.

Psychoterapie má své hranice
V čem vám může psychoterapeut pomoci a kam už jeho moc nesahá? Jeho možnosti určitě mají své hranice, za které by neměl nikdy zajít. Je nutné vědět, že psychoterapie nám sice může pomoci, ale má svá omezení. Přesto má psychoterapeut, na rozdíl od našich blízkých či kamarádek, jednu velkou výhodu – nestrannost. Jeho profesionální přístup tak mimo jiné spočívá v tom, že vám nebude nabízet či dokonce vnucovat způsoby řešení, které se mu osvědčily v jeho praxi, ale pomůže najít způsoby řešení, které jsou vhodné přesně pro vás. Nemůže vám radit způsobem, co by udělal na vašem místě nebo co se v takové situaci obecně předpokládá. Takové rady od něho chtít nemůžete. Pokud vám rady tohoto typu sám od sebe dá, vypovídá to o jeho neprofesionálním chování, navíc sám sebe může dostat do pasti tím, že jej budete později obviňovat z toho, že jste se řídili jeho radou, ale výsledek nebyl takový, jaký on tvrdil, že bude.

Proč se bojíme mluvit o svých duševních problémech?
Podle statistik nejsou Češi k psychoterapiím příliš důvěřiví, navíc si sami svůj duševní problém, či problém blízké osoby, velmi dlouho vůbec nepřipouští a nehodlají se s ním ani nikomu svěřovat. Daleko častěji a s větší samozřejmostí údajně rovnou sáhnou po antidepresivech. Psychoterapie přitom v mnoha případech může skutečně nahradit i moc léků. Psychickými problémy prý trpí zhruba tři miliony Čechů, odbornou pomoc však vyhledá pouze třetina z nich. Ostatní se za svůj problém příliš stydí, pokud si ho vůbec přiznají. Odborníci přitom přirovnávají psychické potíže ke kterýmkoli jiným potížím a nemocem, se kterými se obracíme na svého lékaře. Snaží se tak přimět každého, kdo se psychoterapiím zarytě vyhýbá, aby svůj postoj včas přehodnotil. Některé organizace dokonce přišly s řešením v podobě online psychoterapie, tedy spojení s psychoterapeutem na dálku přes videohovor, což je navíc vítaným a praktickým způsobem, jak pomoci, i teď, v době pandemie.

Zdroj: psycholog-praha.cz, forbes.cz, bohnicebezhranic.cz

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Slaná granola se semínky a ořechy →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Hypermobilita – výhoda vašeho těla nebo handicap?

Hypermobilita je nadměrná pohyblivost kloubů, kdy dochází k jejich uvolnění nad fyziologickou (přirozenou) mez. Pohyblivost kloubů a její rozsah se odvíjí od věku jedince, jeho pohlaví, dále stavu a postavení...

Čtěte dál