Veronika Tůmová
07. 03. 2025 | 07:26

zdraví klouby

Hypermobilita je nadměrná pohyblivost kloubů, kdy dochází k jejich uvolnění nad fyziologickou (přirozenou) mez. Pohyblivost kloubů a její rozsah se odvíjí od věku jedince, jeho pohlaví, dále stavu a postavení kostí, svalů, vazů apod. Velký vliv na vznik hypermobility mají i hormonální změny nebo neurologická onemocnění. Více jsou hypermobilitou postiženy ženy.

S hypermobilitou také souvisí pojem hyperlaxicita – zvýšená volnost vaziva, které je tak méně odolné proti tahu. Předpokladem pro vznik hypermobility jsou genetické dispozice, které se dají zjistit už v kojeneckém věku.

Jak vzniká hypermobilita?
Hypermobilita je buď vrozená, tedy vzniklá na základě genetické predispozice, nebo může vzniknout vlivem nevhodné sportovní zátěže, a to zejména v dětství. K těmto velmi zátěžovým sportům patří především balet, krasobruslení, ale i u dívek oblíbená gymnastika. Dokonce i v případě hraní na strunné nástroje může dojít ke vzniku hypermobility v kloubech prstů. U těhotných žen bývá hypermobilita způsobena hormonálními změnami.

Hypermobilní syndrom a Beightonova škála
Pro potvrzení hypermobility může posloužit tzv. Beightonova škála, nebo také Beightonovo skóre. Například o pozitivní nález se jedná, pokud dojde k doteku předloktí palcem, ohnutí malíčku směrem k hřbetu ruky do 90 ° a více, propnutí loktů a kolen více než do roviny a dotek podlahy více než jen konečky prstů při předklonu trupu s propnutými koleny. Na první pohled by se mohlo někomu zdát, že je hypermobilita vlastně výhodou, ale právě u hypermobilních jedinců dochází k častým a opakovaným drobným i větším zraněním. Pokud jsou potíže chronické, hovoří se o hypermobilním syndromu.

Malý test hypermobility
K tomu, aby člověk zjistil, jestli je hypermobilní, poslouží kromě vlastního pozorování i jednoduché testy, například:

maximální předklon s nataženýma nohama: při normální pohyblivosti by se měly špičky prstů dotknout podlahy, hypermobilní člověk však bez problémů položí na zem celé dlaně
propnutí kolenních a loketních kloubů: při ohnutí na opačnou stranu jde o hypermobilitu v daných kloubech
Při obejmutí vlastní šíji jednou paží jde o hypermobilitu tehdy, pokud prsty přesáhnou střed zad o délku celé dlaně
ohnutí palce ruky: pokud se palec za pomoci druhé ruky ohne až k zápěstí, jde o hypermobilitu

Léčba hypermobility chce čas
Léčba hypermobility znamená celoživotní péči a určitá režimová opatření. Každý hypermobilní člověk vyžaduje individuální přístup, je třeba udržovat tělo v určité kondici. Cílem terapie je za pomocí posilování svalů stabilizovat hypermobilní oblast. Dále pak podporovat sílu, koordinaci, vytrvalost a nárůst celkové fyzické kondice. Zpevnění svalového systému udrží klouby ve správném postavení. Důležité jsou také správné pohybové návyky. Doporučuje se plavání, chůze, případně běh a rekreační cyklistika. Léčba hypermobilního syndromu není zaměřena na příčinu onemocnění, ale na jednotlivé symptomy spojené s hypermobilitou. K léčbě bolesti jsou využívána analgetika a nesteroidní antirevmatika.

Zdroj: pharmanews.cz, cpzp.cz

Projděte si další články

← Bezlaktózové výrobky – pro koho jsou vhodné, pro koho zbytečné a v čem jsou jiné?

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Pomalý a rychlý dopamin: Klíč k rovnováze štěstí a motivace

Dopamin je často označován jako „hormon štěstí“, ale ve skutečnosti je mnohem víc než jen zdroj radosti. Tento neurotransmiter hraje klíčovou roli v naší motivaci, odměňování a celkovém pocitu uspokojení....

Čtěte dál