Kateřina Hájková
25. 11. 2018 | 08:02

zdraví

Ačkoliv podzim je letos nebývale teplý a nebývale slunný, přesto se pomalu začíná ke slovu hlásit jemná sychravost a lezavý chlad. Připočteme-li k tomu navíc šero, které až moc brzy přechází ve tmu a mlhu, jež nás teď často budí i uspává, je jedině přirozené, když na vás tohle všechno působí tak nějak mrazivě. Když zradí kabát nebo čepice, je tady jógová praxe. Ta zahřeje zevnitř.

Vybavte si, jak dokáže zahřát horký čaj, káva, svařené víno nebo punč. Ten pocit, kdy vám příjemné teplo proniká do těla a počíná ho rozehřívat. Začíná to teplem klesajícím od úst krkem až do žaludku. Ohřejí se zkřehlé prsty, možná se i trochu orosíte. Je to jiné teplo, než které dopřeje pořádné oblečení. Tady jste zahříváni zevnitř. Najednou máte pocit, že byste se do podzimní plískanice vydali klidně nazí. Jste totiž přesvědčení o tom, že by vám zima nebyla. A možná máte i pravdu. Alespoň na prvních pár minut.

Když se noc mění v den
Podobným způsobem může zahřát i jóga. S tím rozdílem, že teplo do těla „nenalijete“, ale rovnou rozlijete. Hřejete sami sebe. Jóga totiž učí hledat zdroj našeho vnitřního tepla a světla a ten, když se podaří objevit a rozsvítit, bude vás hřát a svítit na cestu kdekoliv a kdykoliv. Třeba jako mě dnes ráno. Ráda vstávám hodně brzy. Když je ještě tma a všichni a všechno spí. Všude je takový zvláštní klid, ticho a mír. Přesně to, co potřebuji, abych mohla přemýšlet. A pracovat. Vkládat myšlenky „na papír“. Ťukat písmenka do klávesnice. A potom ty chvíle, kdy začne noc přecházet v den. Jemné obrysy okolních domů a stromů. Náznaky, že se něco začíná dít. Větší patrnost objektů nepřekrytých již tak hustou tmou. Najednou je tady den. Ty chvilky jsou pro mě k nezaplacení. Dnes ráno mi je ale něco narušilo. Nepříjemná bolest břicha.

Teplo vycházející zevnitř
Když jsem vstala, zdálo se, že je vše v pořádku. Nedlouhou poté, co jsem zasedla k notebooku, se to ale změnilo. Ostrá bodavá bolest v horní části břicha. Nejprve v intervalech, nárazově. Potom stále. Znesnadňovala mi koncentraci. Nemohla jsem se soustředit na práci. Přemýšlela jsem totiž nad tím, co to může být. Podrážděný žaludek? Zaražené větry? Ať už to bylo, co chtělo, bylo to pořádně nepříjemné. Naštěstí jsem věděla, co musím udělat. Ne musím, ale chci. Protože vím, že to zabere. Jako i ve většině dalších, i třeba zcela odlišných případů. Jóga. Teplo, které mne zahřeje a rozpustí všechnu bolest. Klid, pohoda a souznění. Sama se sebou, se svým dechem, ve svém těle. Přirozeně, mírně, bez zábran a předsudků. Hodnocení. Tak, jak jsem.

Chráněná a v bezpečí
Na podložce jsem po úvodním zklidnění a obrácení se dovnitř v sedu se založenýma nohama zaujala polohu dítěte. Nejprve klasickou – sed na patách, čelo na zem, paže volně podél těla, dlaněmi vzhůru. Následovala alternativa – ruce jsem spojila a položila na bedra. Abych mohla volně dýchat, položila jsem hlavu na spánek a strany podle potřeby střídala. Nakonec přišla poloha zajíce. Lokty jsem přisunula ke kolenům, paže dala těsně k sobě. Dlaně směřovaly dolů. Z prstů jsem vytvořila vějířek a také je položila na zem. Nakonec jsem položila čelo na paže. Přikryla jsem se županem a teplou huňatou televizní dekou. Celou dobu jsem dýchala do břicha. Pozorností jsem byla u dechu a dráhy, kterou v těle vykonával. Uvolnění se dostavilo prakticky okamžitě. Bylo mi teplo, lehko, nic mě nebolelo. Praxe trvala asi hodinku. Po jejím skončení jsem byla svěží a plná síly. Jako kdybych se moc dobře vyspala.

Projděte si další články

← Zahleňování a další mýty o mléčných výrobcích

Poctivé vývary: zeleninový, slepičí i ten z kostí. Čím nám prospívají? →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Bosá chůze: Přínosy, rizika a pohled odborníků

V posledních letech se stále častěji mluví o chůzi naboso jako o způsobu, jak se vrátit k přirozenému pohybu. Téma bosé chůze, nebo také „barefoot“, není zdaleka jen módní záležitostí, ale má hluboké kořeny...

Čtěte dál