Kateřina Hájková
08. 03. 2019 | 10:01

zdraví

Hypersenzitivita je nemoc, která svého nositele činí vnímavějším k pocitům sebe sama i všech okolo. Jedná se o velmi hodné jedince, kteří by se roztrhali, aby mohli pomoci. Bohužel často vlivem onemocnění velmi trpí. Může se to týkat i vás?

Víte, že si zbytečně moc věcí berete k srdci. Bojíte se, že svým jednáním ublížíte druhým lidem. Cítíte se skvěle, když můžete pomáhat, nesnesete ale strašidelné filmy a hlasité až dráždivé zvuky. Pak je dost možné, že jste nejen extrémně citliví, ale dokonce hypersenzitivní. Jedná se o poměrně běžné onemocnění, které ale bohužel dosud zůstává poměrně plošně nepochopeno.

V San Franciscu byl ale nedávno spuštěn dokument Sensitive The Movie, který ukazuje, jak se u lidí s vysokou mírou citlivosti liší oblast mozku zodpovědná za empatii a senzorické vlastnosti. Hypersenzitivitu v něm přiznala třeba známá zpěvačka Alanis Morissette. Autoři doufají, že tak veřejnost seznámí s tímto zvláštním onemocněním a pomohou tak zlepšit kvalitu života nemocných.

Zvýšená empatie může být i na škodu
Osoby trpící hypersenzitivitou (dále jen HSP) jsou vědomě empatické, inteligentní a pozorné. Pro tyto vlastnosti bývají mezi ostatními velmi oblíbení a vybírají podle toho i povolání, kde mohou pomáhat, jako je učitelství, poradenství nebo medicína. Často mají také sklony k umělecké činnosti – bývají ti hudebníci, malíři, spisovatelé. Zvýšená citlivost ale může často způsobovat i negativní emoce, jako je strach, úzkost, tendence k sociální izolaci a špatné profesní i osobní zkušenosti. Podle odborníků se spíše než o osobnostní rysy, jako je třeba plachost nebo prchlivost, jedná o přecitlivělost nervového systému. Kromě toho, že hypersenzitivika lze velmi snadno „rozhodit“, protože kvůli neuvěřitelné empatii se lehko rozruší, jsou extrémně citliví také na různá světla, zvuky, teploty i určité tkaniny.

Výzkumníci zpravidla HSP charakterizují prostřednictvím pěti bodů, shodných pro obě pohlaví:

Osoby s HSP vše kolem sebe zpracovávají velmi hluboce. Vše si moc berou, řeší, rozebírají. Je pro ně těžké nad něčím jen tak mávnout rukou. To je klíčem k pochopení jejich nemoci.
Stimuly, které většina lidí přejde, je nadměrně rozruší.
Vykazují vysoké míry emoční reaktivity a empatie. Obecně reagují více na emoce ostatních a situace, které je potkávají.
Jsou neuvěřitelně citliví na vůně, zvuky a světlo.
Všichni si nejsou podobní. Z 30 % se například jedná spíše o extroverty než o introverty, přičemž by většina lidí předpokládala opak.

Ne léčba, ale terapie a seberozvoj
Samozřejmě, že ne každý člověk, který je empatický, musí nutně trpět HSP. U nemocných je rozdíl v tom, že je všechno v této záležitosti dovedeno do extrému. Činí jim potíže zvládat běžné denní situace, protože jsou přesvědčení, že s nimi všechno souvisí a vše si vztahují na sebe. Někdo se jim například podívá přes rameno a je to nadmíru rozruší. Také je pro ně horší odpouštět. Lékaři tvrdí, že HSP nelze léčit ve smyslu klasické představy takové léčby. Pro člověka s HSP je důležité přijmout se tak, jak je a naučit se svou citlivost kočírovat v konfrontaci s realitou tak, aby v ní byl schopen normálně fungovat. Jedná se tedy spíše o jakousi terapii a učení se přístupu k sobě samému a prací se sebou samým než o léčbu v pravém slova smyslu. V tomto smyslu může pomoci i schopný terapeut.

S věkem se to zlepšuje
Z výše zmíněného vyplývá skutečnost, že jak lidé stárnou, či spíše zrají, učí se s HSP žít a sladit ji se svým životem. V 21 letech se cítí pod tlakem, protože touží navštěvovat s přáteli taneční party odehrávající se ale v hlučných a přelidněných prostorech, kde se necítí dobře. Jenže se nechtějí dobrovolně vyřazovat z kolektivu, a tak dobrovolně/nedobrovolně cítí potřebu takovou akci jednou z čas absolvovat. O 20 let později jim už nedělá problém poznat, že si lépe užijí procházku se psem a také jim nedělá problém to přiznat před ostatními. S přáteli se potom raději sejdou v tiché a klidné kavárně, kde si budou moci v klidu popovídat. Pro vnitřní klid a vyrovnanost by se ale podle odborníků neměli hypersenzitivici stát nesnášenlivými vůči svému okolí a hledat problém u sebe – nevyčítat například partnerovi, že mu moc nahlas hraje televize, ale jít do jiného pokoje nebo na procházku.

Citlivá výchova je základ spokojeného budoucího života
Zvláštní pozornost by také měla být věnována hypersenzitivním dětem. Jejich rodiče mají v rukou velkou moc ovlivnit, jací z nich budou lidé. Budou-li jim věnovat dostatek pochopení a pozornosti, mohou z nich vyrůst laskaví a oblíbení jedinci. Pokud ale budou „trestány“ za přecitlivělost, častý pláč a splín, mohou nabýt dojmu, že je s nimi něco v nepořádku, že nejsou „normální“, což může časem vyústit až v úzkostlivost, tendence k depresím a přílišné citlivosti na kritiku.

Podle čeho poznáte hypersenzitivního člověka?

Pláče více než ostatní.
Preferuje individuální sporty, jako je cyklistika nebo běh.
Věnuje velkou pozornost detailům, a tak je pro něj těžké učinit konečné rozhodnutí.
Je velmi kritický, většinou nejvíce k sobě samému.
Cítí bolest druhých, je nadměrně empatický.

Projděte si další články

← Které bylinky byste si zjara měli nasbírat do zásoby?

Sezamové semínko je jedním z nejbohatších zdrojů vápníku →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Jak si po létě co nejdéle udržet opálenou pokožku

Opálili jste se letos o prázdninách a chtěli byste si krásnou snědou pleť udržet co nejdéle i na podzim? Nebo se teprve na dovolenou ještě chystáte? Zde je několik jednoduchých tipů, díky nimž budete moci...

Čtěte dál