Tradice pečení cukroví je s Vánocemi neodmyslitelně spjata, stejně jako jeho magická vůně, která dokáže navodit tu pravou sváteční atmosféru. Bez cukroví si dnes Vánoce dokážeme představit jen velmi těžko. Víte ale, proč se cukroví vlastně peče? Podle našich předků mělo magickou moc.
Podle různých pramenů se cukroví začalo péci již v 16. století. Tehdy ale mělo zcela jinou podobu, než na kterou jsme zvyklí dnes. Hlavní ingredience představovalo sušené ovoce a med, z nichž se tvarovaly zvířátka, kola a kruhy a další tvary, které měly pro naše předky velký význam. Ještě dávno před příchodem křesťanství slavili dávní Keltové v období dnešních Vánoc zimní slunovrat. Právě s ním mělo souviset pečení cukroví, které se objevovalo jako součást oslav návratu slunce, které dávalo život. Aby zajistilo hojnost a štěstí, mělo být cukroví pečeno podle určitých zásad.
Věřilo se, že cukroví má tajemnou moc
Cukroví dnes pečeme, protože nám chutná, krásně voní a dotváří jedinečnou vánoční atmosféru. Vánoce by zkrátka bez cukroví nebyly Vánocemi, podobně jako bez stromečku nebo dárků, prskavek či františka a vánočky. V dávných dobách ale mělo pro lidi daleko větší význam – vztahovali k němu totiž své naděje na lepší budoucnost plnou hojnosti a zdraví. Aby byla zajištěna právě ona žádaná hojnost, mělo se cukroví péci pouze z vlastní mouky – to symbolizovalo budoucí bohatou úrodu. Věřilo se, že hospodyňka, která jej spálí, bude mít v dalším roce smůlu, že vážně onemocní nebo dokonce zemře.
Součást oslav zimního slunovratu
Tvary, které se vykrajovaly a následně pekly, měly potom ochránit nebo přičarovat magické vlastnosti – například tvary zvířat měly ochránit ta hospodářská a zařídit, aby byla zdravá a dařilo se jim, případně člověku, který je snědl, zajistit sílu a neohroženost toho kterého zvířete. Kruhové cukroví zase symbolizovalo slunce, tedy život, teplo a světlo. Při pečení se mělo těsto z rukou otírat o kmeny stromů, které potom v následujícím roce měly dobře plodit a prospívat. Voda z těsta se zase měla slévat a přidávat do krmení dobytka, aby nadále dobře dojil. Kruhové cukroví se také pro podporu plodnosti rozvěšovalo po ovocných stromech nebo na domy, aby ochránilo jako slunce a zajistilo dlouhý život.
V 19. století získalo cukroví dnešní podobu
Cukroví tak, jak jej známe dnes, se začalo v našich končinách péci kolem 19. století. Mezi tradiční suroviny patřila mouka, med, vejce a máslo a bohatší rodiny do těsta přidávaly i vzácné koření. Chudší se často naopak musely spokojit s tím, „co dům dal“, a tak se v jejich výtvorech objevoval třeba i česnek nebo pepř. Právě ten dříve tvořil jednu z hlavních přísad do dnes stále oblíbených, a typicky českých, perníčků, které údajně právě podle něj získaly svůj název.
Vánočka se dříve nezaplétala
Pekla se i vánočka a ta dokonce dříve patřila mezi sváteční cukroví, ačkoliv dnes ji vnímáme spíše jako pečivo. První vánočky nebyly zaplétané, vznikly v podstatě z chleba, který byl pro tehdejší lidi snad nejdůležitější a nejzákladnější potravinou, a představovala děťátko zavinuté v plenkách – symbol nového života a naděje. Na konci 19. století se začal péci i jablkový závin, který se na vánoční tabuli v některých rodinách objevuje i dnes.
Velký význam měl med, pekly se z něj lahodné medáky
Oblíbené bývaly údajně také karamelky, které se vyráběly jednoduše zkaramelizováním cukru a které se objevovaly jak na štědrovečerní tabuli, tak i na vánočním stromečku. Ze směsi medu, cukru, vajec, másla, mléka a mouky se také pekly tzv. medáky, které měly podobu placek, jež se po upečení natíraly čokoládovou polevou. Z polohrubé mouky, strouhaného zázvoru, cukru a vajec se rovněž připravovaly zázvorky. Velký význam měl med, protože cukr často nebyl dostupný a pokud ano, byl velmi drahý.
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Cestovní horečka není výmluva, ale opravdový projev těla. Jak s ní bojovat po psychické stránce?
Cestovní horečka je běžný jev, který přichází, jak při plánování dovolené, tak během samotného cestování. Projevuje se nervozitou a úzkostí, a to z různých důvodů. Její kořeny mohou sahat hluboko do obav...
Čtěte dál