Podzimní a zimní období je charakteristické nedostatkem světla a tepla. U některých lidí tyto skutečnosti vyvolávají melancholii, skleslost a únavu. Jedná se ale o jev, který je zcela přirozený a vychází z biorytmů, které člověka doprovází od nepaměti. Proč bychom proti nim neměli bojovat?

Člověk má často tendenci proti všemu bojovat – někdy se dokonce může zdát, jako by věčný boj proti všemu a všem byl součástí jeho podstaty. Proti některým věcem se ale bojovat nevyplácí – naopak je nutné je přijmout a uvědomit si, že s tím, jak jsou, nic neuděláme. Odměnou za odvahu se takto zachovat se stane ohromná úleva. Jóga v tomto směru hovoří o etických zásadách, morálních principech, které jsou součástí Patanjaliho osmistupňové cesty jógy. Jedná se o jamu a nijamu, což jsou doporučení týkající se toho, čeho by se člověk měl vyvarovat a co by naopak měl kultivovat, aby žil mravně, v souladu sám se sebou a s celým světem.

Respektování vyšších principů přináší uvolnění
Poslední z nijam, tedy z doporučení týkajících se vlastností, jež bychom měli pěstovat, má exotický název: Íšvara pranidhnána, v překladu poslušnost k uctívání Íšvary, osobního Boha. Podle této nijamy působí ve společnosti, v přírodě, v kosmu, v nitru člověka, zkrátka všude, vyšší životní principy, které bychom měli přijímat s pokorou a respektovat je. Uvědoměním si těchto životních principů se učíme hledat smysl individuálního i celospolečenského života, chápat své místo a postavení ve vlastním životě a nahlížet na svět s jakýmsi nadhledem umožňujícím pochopit širší souvislosti. Takový přístup je zároveň prevencí žití ze dne na den, kdy vše vykonáváme automaticky a neuvědomujeme si sami sebe ani cokoliv dalšího. Z toho potom plyne nevědomost, strach a potřeba bojovat proti tomu, co neznáme.

Neznalost plodí strach
Na podzim a v zimě může ono neznámé představovat právě nepochopitelná únava, melancholie a úzkost, která na nás s temným a chladným počasím dopadá. Snažíme se chovat stejně jako na jaře a v létě a trápíme se tím, že se to nedaří – že nezvládáme ráno vstávat brzy, že se večer ze všeho nejvíce těšíme do postele, že nám schází energie a nestíháme, co bychom stíhat chtěli.

Po vzoru Patanjaliho jam a nijam nám pomůže uvědomit si, že se jedná o přirozenou součást naší existence, kterou bychom měli přijmout, a ne proti ní bojovat. Když si tělo říká o volnější režim plný odpočinku, dopřejme mu jej. Jedná se o přirozený biorytmus, tedy děj, který se u živých organismů s určitou pravidelností opakuje. Vždyť příroda se na podzim připravuje na zimní spánek, k němuž se s příchodem mrazů ukládá. A člověk je součástí přírodní říše. Jak by mohl být aktivní, když zbytek jeho „příbuzných“ odpočívá?

Kolísání aktivity a únavy je přirozené
Biorytmy jsou děje, které ovlivňují kolísání bdělosti a aktivity obvykle s denní, měsíční nebo roční periodou. Jedním z nich je rytmus cirkadiánní, který lze pozorovat u celé řady živých organismů – třeba u některých rostlin, které na noc zavírají květy, ačkoliv se nachází v temné místnosti. U člověka pokles denního světla zvyšuje hladinu hormonu melaninu usnadňujícího spánek. Proto se doporučuje spát v úplné tmě.

A podobně je to i s rytmem cirkanuálním, tedy ročním, který ovlivňuje roční období a na člověku se projevuje podobně jako ten cirkadiánní. S klesajícím množství světla a tepla v zimě klesá i naše aktivita a máme tak celkově méně energie. Naši předkové to věděli, proto celý rok usilovně pracovali – zasévali a poté sklízeli ovoce svého úsilí (doslovně i obrazně), aby před zimou měli úrodu schovanou a mohli pro ně těžké období přečkat v teple svých útulných chýší. Ačkoliv se změnila doba, naše přirozenost zůstává stejná. Nebojujme s ní, respektujme jí a naslouchejme tomu, co přichází z našeho nitra.