Kateřina Hájková
24. 04. 2020 | 07:30

Traumatické události, od přírodních katastrof až po války, mohou poškodit psychické zdraví a v některých případech i nenávratně. Ani pandemie nemoci COVID-19 není výjimkou. Jak se s ní vypořádáváme?

Karanténa. Jak vypadá? Domov bychom měli opouštět jen v oprávněných případech. Vídat bychom se raději neměli skoro s nikým, když už, tak jedině v roušce. Zdá se, že zavedení striktních opatření se vyplácí: rychlost šíření koronaviru způsobujícího nemoc COVID-19 se zpomaluje, experti tvrdí, že situace je pod kontrolou. Již je nastavený plán postupného uvolňování opatření. Jak se ale toto všechno projevuje na lidské psychice?

Hladinu stresu snižuje kontakt
Strach z nákazy sebe sama a blízkých. Nejistota prostupující každým aspektem veřejného života – pokud to, co nyní prožíváme, lze za veřejný život považovat. Pětina světa je uzamčena, protahovaná izolace přináší osamělost, úzkost a depresi. Karanténa a sociální distanc – to plodí opatření, která mají zamezit šíření koronaviru. Jsou proti lidské přirozenosti. Člověk je totiž tvor sociální, který, podobně jako jeho blízcí opičí příbuzní, k navození psychické pohody potřebuje fyzický kontakt – právě ten totiž, mimo jiné, snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. A tu má, vlivem současné situace, jistě zvýšenou velká část populace.

Kdo nás izoluje?
Na druhé straně je na místě se zeptat, zda vysoká hladina kortizolu mnohé z nás netrápila ještě před nástupem pandemie. Dlouhé pracovní dny, přehršle povinností, stres z nezvládání všeho, co se na nás valí, nedostatek času vídat rodinu a přátele. Věčný kolotoč povinností, pro něž zanedbáváme spánek, pohyb i zdravou stravu a vše doháníme v barech a fast foodech, kde si alkoholem a tučným a sladkým jídlem snažíme navodit pohodu, kterou bychom běžně získali díky fyzické aktivitě, meditaci, povídání s blízkými… Pravdou je, že mnozí se izolovali ještě před nástupem pandemie a nyní jsou odstřiženi od potřeb, které si v současné hektické době uměle vytvořili. Je jejich situace o to jednodušší nebo o to složitější?

Každý den izolace zvyšuje nápor na psychiku
Ať tak či tak, tlak na duševní zdraví roste. A zvyšuje se s každým dalším dnem, který musíme strávit v částečné izolaci. Někteří neví, zda se budou moci vrátit do práce. Jiní práci mají, ale neví, kdy se budou moci začít vídat se svými blízkými, protože, ačkoliv nevykazují žádné příznaky, obávají se, že mohou patřit mezi bezpříznakové přenašeče. Někteří se zavedených opatření drží přímo úzkostně, protože se bojí o své zdraví. Jiní je dodržují, protože se bojí o zdraví svých blízkých. Někteří nosí poctivě roušky, jiní si je nasadí, jen když jde někdo kolem, a další je nenosí téměř vůbec, snad jen v případě, kdy kolem projede policejní vozidlo. Co o nás chování během karantény vypovídá?

Zásadní není, že se nám něco líbí nebo nelíbí, ale co s tím uděláme
Winston Churchill, státník, myslitel, spisovatel, voják a filozof, říkal, že „není zásadní, zda se nám zamlouvá nebo nezamlouvá to, co se děje, ale že je zásadní, co s tím uděláme.“ Je jasné, že zavedená opatření se nelíbí nikomu z nás. Co s tím ale uděláme? Budeme si vytvářet vlastní pravidla a obcházet ta, která stanovili představitelé státu, protože si myslíme, že jsme chytřejší než všichni ostatní? Budeme se tvářit pozitivně a svědomitě, a přitom při nejbližší možné příležitosti vesele odložíme roušku, protože se přece nenecháme omezovat? Budeme pomáhat seniorům, a přitom se budeme setkávat s přáteli jako kdyby žádná karanténa nebyla? Komu chceme pomáhat? Sobě? Ostatním? Vlastnímu egu?

Komu chceme pomáhat?
Situace, s níž se v současné době potýkáme, patří bezesporu k nejsložitějším z těch, které naši společnost potkaly. Na druhé straně lidstvo jako takové během historie čelilo řadě stejných, ne-li mnohem horších, krizí. Co je správné udělat? Jak se zachovat? Kde je hranice, kterou bychom neměli překročit? Odpovědi na tyto otázky musí každý najít sám v sobě. Možná právě nacházení těchto odpovědí bychom měli věnovat alespoň část času, který v nucené izolaci máme. Jak a čím mohu jako jedinec pomoci sobě? Jak a čím mohu přispět společnosti?

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Angrešt stále čeká na své obrození: Proč byste si ho měli zasadit na zahrádce? →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Bosá chůze: Přínosy, rizika a pohled odborníků

V posledních letech se stále častěji mluví o chůzi naboso jako o způsobu, jak se vrátit k přirozenému pohybu. Téma bosé chůze, nebo také „barefoot“, není zdaleka jen módní záležitostí, ale má hluboké kořeny...

Čtěte dál