Kateřina Hájková
01. 06. 2020 | 11:31

tradice

Jaro se mění v léto. Zatímco jarní měsíce jako je březen a duben se barvily do zelena, květen již nabíral růžových odstínů a červen plný ve vzduchu visícího příslibu léta se začíná halit do jemné červeně. Co nám tento krásný měsíc přinese?

Červená, podobně jako vejce, je symbolem nového života, a právě červen je dobou, kdy začínáme sklízet jeho plody, které byly během března zasety, během dubna a května opečovávány a vedeny k růstu. Každý si za těmito „plody“ může představit něco „svého“ – ať už to byly bylinky, nápady, nebo, třeba pro děti, známky, kterých se dočkají na vysvědčení koncem měsíce. Abychom je ale mohli v průběhu června sklízet, je třeba jim stále věnovat dostatek pozornosti a rozpoznat, které již jsou zralé, abychom je „utrhli“, a na které si ještě musíme počkat.

Z nesmělé lásky se rodí smyslná vášeň
Dny se prodlužují, noci zkracují, člověk touží trávit maximum času venku a dosyta vychutnávat magické krásy přírody, která se v červnu nachází v plném rozpuku. Oproti jemnému květnu, který můžeme přirovnat k něžné, romantické, teprve se rodící a nesměle se „oťukávající“ lásce, se červen prezentuje jako propuknutá vášeň plná rozkoše a radosti ze života. Tolik barev, vůní, chutí a dlouhotrvající sluneční svit zalévající nás příjemným teplem. To vše nabízí červen. Vnímáme to dnes stejně jako generace před námi.

První sečení a kosecké písně
Právě pro naše předky byl červen měsícem sklizně a první velké úrody. Sekala se tráva a sušila se na seno, jehož „výroby“ se účastnila celá rodina, dokonce i vesnice. Seno, usušená zelená píce, hrálo totiž pro všechny hospodáře velmi důležitou úlohu – krmili jím zvířata, díky kterým přežívali dlouhou zimu, protože sloužili jako potrava po celý rok. Lidé trávili čas pospolu, venku, na čerstvém vzduchu, zpívali kosecké písně a při prvním sečení v roce dávali v rámci rituálních obřadů zemi děkovné dary za to, že jim připravila trávu, kterou mohou poséci.

Svatý Medard, patron všeho počasí
Jedním ze svatých, k němuž lidé upínali své prosby, byl Medard, jeden z významných patronů počasí. Jeho svátek totiž vychází na období, které mělo pro sklizeň zásadní význam: podobně jako v květnu na „zmrzlé muže“ přichází do Evropy chladný a vlhký oceánský vzduch přinášející dlouhé a prudké deště. Ty mohly natropit spoustu škody: způsobit povodně, zničit zaseté plodiny, znemožnit dosušení sena. Lidé věřili, že francký biskup svatý Medard, který žil na přelomu 5. a 6. století a byl známý dobrotou a péčí o chudé, je může před deštěm ochránit. Tradovalo se totiž, že když byl malý chlapec a v polích jej zastihla bouře, objevil se na obloze orel, který jej svými širokými křídly před nečasem ochránil.

Dny připomínající důležitost rodiny
Sečení sena kosou mělo také významnou socializační funkci a utužovalo vztahy mezi lidmi nejen v rodině. I důležitost rodinných vazeb červen v tomto směru připomíná a my si ji můžeme připomenout hned jeho prvním dnem. Prvního června se totiž slaví Mezinárodní den dětí, který má upozornit na práva a potřeby nejmenších z nás. Ačkoliv se svátek oficiálně slaví až od roku 1950, návrhy na jeho zavedení byly vzneseny o mnoho let dříve, již v roce 1925. Podnětem k tomu se staly četné válečné křivdy, jejichž oběťmi se často stávají právě nevinné děti. Po Dni dětí přichází potom na třetí červnovou neděli Den otců. První neoficiální oslava proběhla v Americe již v roce 1910 a uspořádala ji jistá žena, která chtěla otci poděkovat za to, jak se o ní a její sourozence po smrti maminky postaral. Oficiálně se svátek slaví od roku 1966.

Nejprve letní slunovrat…
S koncem června souvisí dvě magické noci. 20. nebo 21. června nastává letní slunovrat, tedy chvíle, kdy je den nejdelší a noc nejkratší. Od tohoto okamžiku však začíná dnům ubývat a nocím naopak přibývat. Proto chtěli předkové Slunci dodat sílu: zapalovali ohně a aby se očistili od všeho zlého a dodali odvahu a odhodlání i energii i sobě, přeskakovali je. Popel z těchto ohňů druhý den rozhazovali po polích, aby si zajistili dobrou úrodu.

… potom Svatojánská noc
Kouzelnou moc má údajně i noc z 23. na 24. června. Říká se jí Svatojánská, protože je pojmenovaná podle křesťanského proroka a mučedníka svatého Jana Křtitele, který se 24. června v 1. století narodil. Je výrazem boje katolické církve s pohanskými rituály a zvyklostmi: církev chtěla oslavy slunovratu vymýtit, později je však přijala a změnila název právě na Svatojánskou noc. Podobně jako o slunovratu se zapalovaly ohně, navíc se věřilo, že se v toto noc otevírají skrýše plné pokladů a že bylinky natrhané v této době mají čarovnou moc.

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Květákový krém s opečenými piniovými oříšky →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Jak si užít Velikonoce bez odpírání a bez kil navíc

Během roku se nám naskytne hned několik příležitostí, které nás přímo vybízejí ke zvýšené konzumaci jídla a alkoholu. Patří k nim pochopitelně hlavně svátky, které jsou mimo jiné přehlídkou rodinných návštěv...

Čtěte dál