Kateřina Hájková
02. 07. 2020 | 06:16

Od prvního července může většina republiky odložit roušky, a to i tam, kde byly dosud povinné. Výjimku tvoří pouze Moravskoslezský kraj s regionálními ohnisky nákazy, pražské metro a vnitřní akce nad 100 osob a sociální a zdravotnická zařízení po celém Česku. Která opatření se přesto vyplácí stále dodržovat?

Pandemie nemoci COVID-19 způsobované novým typem koronaviru SARS-CoV-2 je na ústupu a zdá se, že Česko má situaci pod kontrolou (ťukáme ovšem třikrát na dřevo, protože bychom celou věc samozřejmě neradi zakřikli). S tím souvisí rozvolňování opatření, z nichž zatím posledním je červencové upuštění od povinnosti nosit roušky, na což se většina populace možná těšila nejvíce. Je ale na místě lehkovážně propadat optimismu a chovat se, jako kdybychom žádnou pandemii neprožili?

Člověk si zvykne na všechno
Říká se, že člověk si zvykne na všechno. Zvykneme si tedy na vše a ve všem se naučíme existovat, v tom je naše síla i naše prokletí. Naučili jsme se existovat i v pandemii, i když každý po svém. A stejně rychle si zase zvykáme na situaci, která se pomalu vrací k normálu.

Paranoidní strach nebo nerozvážný optimismus?
To je určitě dobře, protože kazit si hezký život paranoidním strachem, který oslabuje nejen mysl, ale i tělo a imunitu, jistě není dobrým nápadem. Na druhou stranu ani není příliš rozumné bezhlavě upouštět od všeho, co Česko dost možná zachránilo před kritickým průběhem podobným Itálii. Ačkoliv „po bitvě je každý generál“ a ačkoliv nyní se nám snadno soudí a hodnotí, pravdou je, že COVID-19 byla zcela novou a ojedinělou zkušeností a ani epidemiologové přímo nevěděli, jak se vir bude chovat a jak bychom my lidé měli adekvátně reagovat.

Skutečná svoboda je uvnitř nás
Skutečnou svobodu si neseme uvnitř sebe a důkazem toho je řada mučedníků, kteří pro správnou věc a osobní víru v minulých režimech hrdinně položili své životy. Svoboda ve smyslu neomezování osobních svobod je potom věcí křehkou a snadno zneužitelnou, o čemž se spekuluje právě i v souvislosti s některými protipandemickými opatřeními, která byla podle některých hlasů zbytečně restriktivní. Jaká je pravda asi dnes již nezjistíme, na co se ale můžeme spolehnout je skutečnost, že některá opatření bychom naopak měli dodržovat i tehdy, kdy se riziko nákazy zdá zcela minimální. Jaká a proč?

1. Správná hygiena rukou
Správná hygiena rukou je zcela zásadní v boji se všemi virovými i bakteriálními infekcemi. Pandemie COVID-19 nám to jen připomněla. To znamená, že ani s rozvolněním opatření bychom na ni neměli zapomínat a mýt si ruce pokaždé, když přijdeme domů zvenku, nesahat si neumytýma rukama do obličeje a dezinfikovat si ruce vždy, když se dotkneme potencionálně kontaminovaného povrchu.

2. Dodržování rozestupů
Zdá se až neuvěřitelné po jak krátké době se někteří „oklepali“ natolik, že už se na sebe ve frontách zase tlačí a dýchají si na záda. V tomto případě ovšem nejde pouze o hygienické opatření, které by mělo minimalizovat riziko šíření kapének viru. Jedná se i o základní lidskou zdvořilost a narušování jakési osobní komfortní zóny. Sečteno podtrženo ale právě dodržování odstupu, na který mnoho lidí rezignovalo již před časem, patří k opatřením, která by se měla dodržovat standardně.

3. Roušky nejen v MHD
Letní teploty nošení roušek nesvědčí. Nikomu není příjemné potit se ve špatně prodyšné ústence. Na druhou stranu, když selže možnost dodržovat odsup, jeví se rouška stále jako poměrně logické řešení prevence nákazy. Je proto na zvážení, zda roušky skutečně odkládat například v tramvaji nebo autobuse, kde jsou na sebe pasažéři často vyloženě „namačkaní“ a případnému šíření nákazy tak jdou doslova naproti. Pro někoho, kdo se necítí zdravotně zcela v pořádku, by potom nošení roušky po zkušenosti COVID-19 mělo být samozřejmostí, a to nejen v MHD.

4. Kontakt s lidmi
Člověk je tvor společenský a společenství k životu potřebuje. Po karanténě, kdy jsme se správně neměli vídat s nikým, kdo s námi nežije ve společné domácnosti (s výjimkou vztahů pracovních), se najednou kontaktu s rodinou a známými, které jsme dlouho nevídali, nemůžeme nabažit. I tak bychom ale měli být obezřetní a se zvyky jako je objímání, potřásání rukou a líbání se na tvář bychom pro jistotu měli ještě počkat. Což se týká i lidi, s nimiž se setkáváme v rámci pracovních vztahů. Takové slušné pozdravení ťuknutím loktů je současné situaci zcela adekvátní a poměrně bezpečné.

5. Jak ochránit rizikové skupiny
Stále také platí, že rizikové skupiny, jako jsou senioři, těhotné ženy a osoby s oslabenou imunitou by měli dbát opatrnosti a dodržovat všechny zásady, které jsme výše jmenovali. To neznamená omezovat se v běžném životě a nežít „normálně“, znamená to jen přistupovat k bezpečí svému a k bezpečí ostatních rozumně a nesobecky.

Projděte si další články

← Hledáme nové externí spolupracovníky pro Vitalweb.cz

Letní jídelníček může obsahovat mnoho cukrů – na co si dát v létě pozor? →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Mikroplasty v těle: Skrytá hrozba, které se (ne)vyhneme?

Plasty se staly neoddělitelným znakem moderního života. Usnadňují každodenní činnosti, prodlužují trvanlivost potravin a nacházejí se téměř ve všem, co používáme – od obalů přes oblečení až po kosmetiku....

Čtěte dál