Kateřina Hájková
28. 05. 2018 | 23:16

životní styl zdraví

Když se řekne „meditace“, většina lidí si zřejmě představí siluetu asketického jogína sedícího se zkříženýma nohama, zavřenýma očima a dlaněmi opřenými o kolena obrácenými vzhůru k nebesům. To je ale velká škoda. Meditace totiž může přinést spoustu dobra do života každého z nás. I toho, kdo se zrovna nevěnuje józe.

On totiž i samotný pojem „jogín“ může být poměrně zavádějící. Protože, kdo je vlastně jogín? Ten, kdo každý týden navštíví několik lekcí jógy? Nebo ten, kdo žije v souladu se sebou samým a se světem? Ten, který umí precizně vykonat rozličné ásány, nebo ten, který se nenechá unášet úzkostmi ani vášněmi a pracuje na tom, aby si dokázal za všech situací udržet stabilní vnitřní pohodu nezávislou na vnějším světě? Nebo ten, kdo má trochu od obojího a jednoduše přemýšlí nad tím, jak žije a vědomě si život užívá? Je pravým křesťanem ten, kdo chodí každou neděli do kostela, modlí se, aniž by znal či přemýšlel nad pravým významem svých slov, chodí ke zpovědi, aniž by se zamýšlel nad tím, z čeho se vlastně zpovídá? Nebo ten, který žije vědomě, s láskou k sobě a svým bližním i k celému světu?

Neškatulkujme
Pojmy a představy mohou být často zavádějící. Zkusme se někdy na zaběhlé situace podívat novým pohledem tak, jako bychom se dívali úplně poprvé. S úžasem a nevinností, které jsou tolik charakteristické pro děti. Ty přicházejí k většině jevů prvně a reagují bezprostředně a upřímně. Vezměme si z nich příklad a budujme v sobě onu bezprostřednost, upřímnost a nevinnost. Uplatňujme je vůči sobě a uplatňujme je vůči světu. Takový přístup se stane mostem, který nám nedovolí spadnout do mechanického žití, kde nic nedává smysl, kde nic nemá význam a kde je vše charakterizováno pouhým jedním jediným a nepochopitelným a zároveň nepolapitelným pokrokem vpřed. Přes všechno a všem navzdory, bez zjevného vědomí, kam nebo proč se ubírá.

Vytvořme si nadhled
Z tohoto mostu potom můžeme shlížet na to, co se děje pod ním, a být chráněni před negativními vlivy vnějšího světa, jimiž se často necháváme ovlivnit a zbytečně se potom trápíme. Vytvoření takového nadhledu, nebo respektive spíše nacházení cesty, která k němu vede, není nic složitého. Jen je k tomu třeba píle, úsilí a trpělivosti i vytrvalosti. Tedy všeho, v čemž často cvičíme fyzické tělo, ale na vlastní vnitřek na úkor toho zapomínáme. Začněte tak, že si každý den vyčleníte krátký čas k tomu, abyste byli sami se sebou a se svým dechem. To je průvodce vnitřním světem, který vám nedovolí se zde ztratit.

Se sebou a se svým dechem
Může to být ráno hned po probuzení, v práci po náročné poradě, nebo v posteli těsně před usnutím. Udělejte si čas na to nedělat nic. Zaujměte pohodlnou polohu – posaďte se a opřete se, položte se. Zavřete oči a obraťte pozornost dovnitř. K dechu a k dráze, kterou v těle vykonává. Pozorujte jej, sledujte jej, kopírujte myslí směr, jímž se ubírá. Sledujte dechové pohyby. Vnímejte, kam vás dech vede a které části těla se dechových pohybů účastní. Kdykoliv přijde nějaká myšlenka, pošlete ji pryč a obraťte pozornost znovu k dechu. Neměřte čas, setrvávejte tak dlouho, jak dlouho to půjde a jak dlouho to bude příjemné. Dopřávejte si tyto chvilky každý den, postupně je prodlužujte, nebo zvyšujte jejich četnost. Vnímejte, jak se v nich cítíte. Tehdy, když jste sami sebou. Se sebou. Se svým dechem. Svoboda, volnost, pohoda, klid. Pracujte na tom, aby se z těchto vzácných chvilek stal setrvalý stav vnitřní spokojenosti. Zůstávejte u dechu. Vždycky a všude. Dech vás nikdy nezradí.

Otevřít galerii

Projděte si další články

← Veganská avokádová mousse bez přidaného cukru

Zvyšte svou vitalitu pravidelnou praxí hatha jógy →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Bosá chůze: Přínosy, rizika a pohled odborníků

V posledních letech se stále častěji mluví o chůzi naboso jako o způsobu, jak se vrátit k přirozenému pohybu. Téma bosé chůze, nebo také „barefoot“, není zdaleka jen módní záležitostí, ale má hluboké kořeny...

Čtěte dál