Pořád se mluví o kvalitě potravin, ta ale nemusí být vždycky zjevná na první pohled. Významně mohou pomoci etikety, pro mnohé se ale jejich čtení rovná procházce španělskou vesnicí. Jak se v nich naučit číst a pohlídat si složení?
Většina výživových odborníků zdůrazňuje, jak důležité je číst etikety na zadních stranách obalů potravin. Při pohledu na ně ale mnohé z nás přepadá panika. Máme pocit, že z té přehršle různých informací nedokážeme vyčíst vůbec nic. To se ale dá snadno změnit. O tom, jak se naučit číst mezi řádky, jsme si povídaly s Míšou Bebovou, biochemičkou a odbornicí na výživu.
Míšo, proč je vlastně tak důležité číst složení potravin?
Nic nám o potravině nepoví více, než její složení. Mimo takové potraviny, které etikety nemají samozřejmě, jako je třeba rajče nebo pomeranč. Lákavé obaly, hesla a velmi často mnoho zavádějících obrázků může nabudit dojem, že se jedná o něco velmi kvalitního. Pokud si ale přečteme složení, teprve tam najdeme pravdu.
Na „zadních stranách“ obalů toho bývá napsáno mnoho. Co bys vypíchla jako nejdůležitější?
V prvé řadě by nás mělo zajímat složení, následně také tabulka výživových hodnot, kde si můžeme ověřit třeba kolik cukru daná potravina na 100 gramů obsahuje. Dalším zajímavým údajem je gramáž, která z obalu výrobku není vždy jasná na první pohled. Velmi důležité je také sledovat výrobce: Zejména u privátních značek díky tomu poznáme, že se jedná o výrobce, kterého známe a který má svůj originální produkt třeba přímo vedle a že se nemusíme obávat nižší kvality. Také by nás mělo zajímat datum spotřeby a datum minimální trvanlivosti jakožto vodítka pro spotřebu potravin.
Jaký je mezi těmito daty rozdíl?
Datum spotřeby uvádí dobu, po kterou je potravinu bezpečné jíst z legislativního a výrobního hlediska, a najdeme ho obvykle na produktech, které se rychleji kazí. Neznamená to ale, že po uplynutí data už potravinu nemůžeme jíst – často jí nic není, jen je potřeba to ověřit.
Minimální trvanlivost najdeme na pomaleji se kazících potravinách. Označuje dobu, po kterou by si měla potravina zachovat výrobní kvalitu, ovšem pouze v neporušeném balení a pokud je uchovávána v doporučených podmínkách. Opět ji můžeme konzumovat i po tomto datu, nyní ale legislativně, nicméně už není zaručena její dokonalá struktura a chuť.
Vždy platí, že po otevřením obalu se v podstatě ruší udaná trvanlivost i datum spotřeby. Potom se vyplácí na obalu číst, do kolika dní po otevření je produkt nutné spotřebovat.
Ve složení, obecně na obalech, často bývají některé ingredience tučně. Co to znamená?
Ingredience, které jsou vyznačeny tučně, označují alergeny. Máme 14 základních skupin alergenů, které jsou ukotveny v legislativě a všechny složky nebo případné kontaminanty musí být označeny buď tučně, nebo kurzívou. Je to důležitá informace pro alergiky.
Co všechno musí být na obalech potravin uvedeno? Je to jistě složitá problematika. Jmenujme alespoň základní údaje.
Obal musí mít název, tabulku nebo vypsány nutriční hodnoty, gramáž, doporučené skladování, označené alergeny, složení včetně jednotlivých složek ingrediencí, datum spotřeby nebo minimální trvanlivosti, zemi původu – tam se to hodně liší v závislosti na konkrétních potravinách, například u masa je potřeba vypsat všechny státy, kde bylo buď zvíře, nebo maso nějakým způsobem chováno či zpracováno. Pokud je v potravině alkohol, mělo by to tam být označeno.
Říká se, že čím více složek potravina obsahuje, tím víc je průmyslově zpracovaná a tím víc škodí i zdraví. Je to pravda?
To je taková jednoduchá pomůcka, jak na potraviny nahlížet. Pokud vidím pět řádků složení, asi to nebude potravina, která by byla základní či minimálně zpracována. I když žádná složka nemusí být vyloženě škodlivá, obecně se snažme konzumovat ty potraviny, které mají složek co nejméně. Uvedu příklad: Základní chléb si vystačí jen s několika málo ingrediencemi, přibližně s pěti. Rozpečená vícezrnná bulka se semínky už může mít ingrediencí třeba 30. Vypadá zdravě, voní, je tmavá – to ale nemluví v její prospěch, protože to všechno může být zabezpečeno aditivy.
Součástí složení jsou i éčka, aditiva. Jaká bychom měli sledovat? Jak se v nich vyznat?
Sledovat obsah éček je určitě důležité. Na etiketě se mohou objevit jak kódy, tak názvy. Samozřejmě není v lidských silách si pamatovat vše. Do peněženky si však můžeme udělat malý tahák. Za mě je nejdůležitější se vyhýbat hlavně syntetickým barvivům, dále některým konzervantům – benzoanu, sorbanu nebo dusitanům a dusičnanům, které se však nachází v 99 % uzenin. I když jsou všechna éčka legislativně schválena co do povolených koncentrací v potravinách, takzvaný koktejlový efekt je vlastně nepodchytitelný. To, že s ním potravinu s nějakou pochybnou látkou, mi samo o sobě neuškodí. Pokud to však dělám každý den a dalších 40 let, může mi to už uškodit. Obecně bychom se měli snažit konzumovat co nejméně cizorodých látek. Přírodní látky typu karoteny nebo vitamín C nám nevadí. Cizorodé látky ale ano.
Rozhovor vedla Kateřina Hájková
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Dýňová semínka: Výborné pro imunitu, krásu i mužské zdraví
Sezóna dýní je ideální pro ochutnání oblíbeného dýňového latté, uvaření výživné polévky, která zahřeje i upečení dýňového koláče. Ale také pro bližší seznámení se s dýňovými semínky nebo lahodným, po oříškách...
Čtěte dál
Krém z lískových oříšků: jak vybrat, aby byl chutný, ale i zdravý?
Výživa seniorů pro podporu vitality – jak se poprat se ztrátou svalové hmoty a změnou metabolismu?
Září jako měsíc biopotravin a ekologického zemědělství
Stravovací návyky – jak změnit roky zažitý jídelníček?
Jak by mělo vypadat správné sezónní stravování? Nejenom potraviny, ale i úprava je důležitá
Těstovinové saláty – jak na chutné a zároveň vyvážené kombinace
Strava okolo tréninku: co jíst před tréninkem a co je naopak vhodné zařadit až po něm?
Pažitka – na jakém místě ji pěstovat a jak si ji uchovat co nejdéle k využití v kuchyni?
Potraviny, které přirozeně obsahují hodně bílkovin
Rostlinné mlsání – tipy na doma, do práce nebo na výlety
Cardio vs. silový trénink aneb co je při hubnutí účinnější – 3. díl
