Kateřina Hájková
09. 12. 2019 | 11:30

zdraví

Melancholická deprese je formou velké depresivní poruchy, která vykazuje melancholické rysy. Ačkoliv dříve bývala evidována jako zřetelná porucha, Americká psychiatrická asociace (APA) ji jako samostatnou duševní chorobu neuznávala. Dnes je tedy považována za podtyp velké depresivní poruchy.

Melancholie je určitý duševní stav charakteristický přetrvávajícími a intenzivními pocity smutku a beznaděje. Porucha může ovlivnit mnoho oblastí života, včetně práce, studia a mezilidských vztahů. Netýká se pouze nálady, ale projevuje se také na chování i různých fyzických funkcích jako je chuť k jídlu nebo spánek. Lidé s melancholií často ztrácejí zájem o činnosti, které kdysi měli rádi nebo trpí dojmem, že život nestojí za to, aby se žil.

Když ráno nemůžete vstát z postele
Závažnost a typy symptomů melancholie se u jednotlivců liší. Někteří lidé zažívají tradiční příznaky, zatímco jiní mohou prožívat různé přidružené syndromy. Většina z nich lze však řešit léčbou spočívající v terapii mluvením, případně v užívání odpovídající medikace. Objevují se přetrvávající pocity extrémního smutku, nedostatek energie a pocit únavy, úzkosti nebo podráždění. Lidé trpící melancholií se těžko rozhodují, mají potíže se zapamatováním si věcí, nedokáží se radovat z pozitivních zpráv nebo situací, trpí hlubokými pocity zoufalství a bezcennosti, potížemi se spánkem, nutkáním přejídat se nebo naopak nejíst vůbec nebo velmi málo. Trápívají je také pocity nadměrné nebo nutkavé viny.

Potíže se spánkem i s jídlem
Při diagnostice melancholické deprese lékař často podává otázky, které mu pomohou se stanovením diagnózy. Zpravidla se pacientů ptá, zda mají ráno problém vstát z postele a začít den, zda jsou jejich příznaky horší ráno nebo večer, zda se nějak změnily jejich spánkové vzorce, zda je baví něco, čemu se dříve věnovali a co jim dokáže udělat radost či zda mají potíže s koncentrací. Rozpozná-li lékař, že dotyčný skutečně trpí melancholickou depresí, může předepsat antidepresiva, která mají na starost „zahýbat“ s hormony jako je serotonin, hormon štěstí, a další, a nastavit je tak, aby se nemocný cítil zase dobře.

Často pomáhá se „jen“ vypovídat
Další hojně užívanou formou léčby je terapie bez užívání medikace. Jejím cílem bývá naučit nemocného chování v krizi, adaptovat se na stresové situace a naučit se je zvládat, nahradit negativní myšlenky pozitivními a přetransformovat je do dobrých zvyků a činností, zlepšit sebevědomí a sebeúctu. To všechno vede k jedinému cíli – znovu získat pocit spokojenosti a kontroly nad vlastním životem. V některých případech se přikračuje i k terapii skupinové, která dává pacientům možnost podělit se o své pocity nejen s terapeutem, ale také s jinými lidmi, kteří trpí podobnými potížemi.

Projděte si další články

← 10+1 otázek: Rozhovor s MUDr. Marií Skalskou na téma zdravé srdce

Perník s kaštanovým krémem →

Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!

Také by Vás mohlo zajímat

Správné dýchání = více energie a méně stresu. Umíte to?

Dýchání je přirozený proces organismu, na kterém, řečeno bez nadsázky, závisí náš život. Ačkoli je dýchání samovolné, lze jej alespoň zčásti ovlivnit. Dýchání a zásobování buněk kyslíkem je pro nás naprosto...

Čtěte dál