Melancholická deprese je formou velké depresivní poruchy, která vykazuje melancholické rysy. Ačkoliv dříve bývala evidována jako zřetelná porucha, Americká psychiatrická asociace (APA) ji jako samostatnou duševní chorobu neuznávala. Dnes je tedy považována za podtyp velké depresivní poruchy.
Melancholie je určitý duševní stav charakteristický přetrvávajícími a intenzivními pocity smutku a beznaděje. Porucha může ovlivnit mnoho oblastí života, včetně práce, studia a mezilidských vztahů. Netýká se pouze nálady, ale projevuje se také na chování i různých fyzických funkcích jako je chuť k jídlu nebo spánek. Lidé s melancholií často ztrácejí zájem o činnosti, které kdysi měli rádi nebo trpí dojmem, že život nestojí za to, aby se žil.
Když ráno nemůžete vstát z postele
Závažnost a typy symptomů melancholie se u jednotlivců liší. Někteří lidé zažívají tradiční příznaky, zatímco jiní mohou prožívat různé přidružené syndromy. Většina z nich lze však řešit léčbou spočívající v terapii mluvením, případně v užívání odpovídající medikace. Objevují se přetrvávající pocity extrémního smutku, nedostatek energie a pocit únavy, úzkosti nebo podráždění. Lidé trpící melancholií se těžko rozhodují, mají potíže se zapamatováním si věcí, nedokáží se radovat z pozitivních zpráv nebo situací, trpí hlubokými pocity zoufalství a bezcennosti, potížemi se spánkem, nutkáním přejídat se nebo naopak nejíst vůbec nebo velmi málo. Trápívají je také pocity nadměrné nebo nutkavé viny.
Potíže se spánkem i s jídlem
Při diagnostice melancholické deprese lékař často podává otázky, které mu pomohou se stanovením diagnózy. Zpravidla se pacientů ptá, zda mají ráno problém vstát z postele a začít den, zda jsou jejich příznaky horší ráno nebo večer, zda se nějak změnily jejich spánkové vzorce, zda je baví něco, čemu se dříve věnovali a co jim dokáže udělat radost či zda mají potíže s koncentrací. Rozpozná-li lékař, že dotyčný skutečně trpí melancholickou depresí, může předepsat antidepresiva, která mají na starost „zahýbat“ s hormony jako je serotonin, hormon štěstí, a další, a nastavit je tak, aby se nemocný cítil zase dobře.
Často pomáhá se „jen“ vypovídat
Další hojně užívanou formou léčby je terapie bez užívání medikace. Jejím cílem bývá naučit nemocného chování v krizi, adaptovat se na stresové situace a naučit se je zvládat, nahradit negativní myšlenky pozitivními a přetransformovat je do dobrých zvyků a činností, zlepšit sebevědomí a sebeúctu. To všechno vede k jedinému cíli – znovu získat pocit spokojenosti a kontroly nad vlastním životem. V některých případech se přikračuje i k terapii skupinové, která dává pacientům možnost podělit se o své pocity nejen s terapeutem, ale také s jinými lidmi, kteří trpí podobnými potížemi.
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Mikroplasty v těle: Skrytá hrozba, které se (ne)vyhneme?
Plasty se staly neoddělitelným znakem moderního života. Usnadňují každodenní činnosti, prodlužují trvanlivost potravin a nacházejí se téměř ve všem, co používáme – od obalů přes oblečení až po kosmetiku....
Čtěte dál
Bosá chůze: Přínosy, rizika a pohled odborníků
Hypermobilita – výhoda vašeho těla nebo handicap?
Pomalý a rychlý dopamin: Klíč k rovnováze štěstí a motivace
Thajské masáže – fenomén moderní relaxace
Prenatální diagnostika: Moderní přístupy a možnosti v těhotenství
Péče o klouby v zimním období – užitečné tipy a význam správné výživy
Balzámy na rty v zimě ochrání, ale mohou skrývat i zdravotní rizika
Jak si po létě co nejdéle udržet opálenou pokožku
Změny počasí a jejich souvislost s migrénou
Kurkuma, koření s věhlasnými účinky. Kdy si ale na její užívání dát pozor?
Psychosomatika – když jsou výsledky v pořádku, ale vy víte, že je něco špatně
