Konzervované potraviny představují velké téma a předmět mnohých diskuzí. Jedni tvrdí, že jsou méně výživné než čerstvé potraviny, že obsahují škodlivé složky a je lepší se jim vyhýbat. Jiní je hájí, když tvrdí, že součástí zdravé stravy být mohou. Kde je tedy pravda?
Obsah živin je většinou zachován
Hlavní výhodou konzervovaných potravin je to, že je výrazně prodloužena jejich doba trvanlivosti, často na několik dlouhých let. Podle výzkumů konzervace potravinám ponechává většinu živin – procesem není ovlivněno množství bílkovin, sacharidů ani tuků, zachována je i většina minerálů a vitaminů rozpustných v tucích, jako jsou A, D, E a K. Může dojít ke ztrátě vitaminů citlivých na teplo a vzduch obecně, jako jsou vitaminy skupiny B a vitamin C – ty se ale ztrácejí i běžnými způsoby zpracování jako je vaření a skladování doma.
Jsou praktické a pohodlné
Některé hladiny živin se tedy mohou v důsledku procesu konzervování snížit, zatímco jiné se mohou zvýšit. Obecně vzato však lze říci, že konzervované potraviny mohou poskytovat srovnatelné množství živin jako jejich čerstvé či mražené protějšky. V mnoha částech světa, kde chybí bezpečné a kvalitní potraviny, pomáhají navíc lidem po celý rok zajistit přístup k široké škále živin. A vzhledem k tomu, že mohou být bezpečně skladovány několik let a často vyžadují minimální dobu přípravy, jsou neuvěřitelně praktické. Dříve toho využívali hlavně vojáci na frontách a obecně se díky konzervovaným potravinám dokáží stravovat lidé na odlehlých místech.
BisfenolA
Při balení potravin, včetně konzerv, bývá používána chemická látka jménem BisfenolA (BPA). Ta podle studií může z obalu unikat do jídla. Ačkoliv důkazy jsou smíšené, spekuluje se o tom, že BPA může souviset se zvýšením rizika srdečních chorob, cukrovky druhého typu a sexuální dysfunkce u mužů. Mnohem vzácnější, ale také nebezpečnější, jsou případy, kdy se v nesprávně zpracovaných konzervovaných potravinách objevují bakterie, které mohou způsobit botulismus – vážné onemocnění, které bez včasného zahájení léčby může vést k ochrnutí a smrti. Většina těchto případů však pochází z konzerv, které byly nesprávně zpracovány doma. Botulismus pramenící z konzumace komerčně konzervovaných potravin je velmi vzácný. I tak byste ale rozhodně neměli jíst potraviny z konzerv, které jsou vyboulené, promáčknuté, prasklé nebo netěsné.
Pozor na nadbytek soli, cukru a konzervačních látek
Pro zlepšení chuti, textury a vzhledu bývá do konzervovaných potravin přidáván cukr, sůl a konzervační prostředky. Nadbytek soli může být nebezpečný pro osoby s vysokým krevním tlakem, přebytek cukru zvyšuje riziko obezity, onemocnění srdce a cukrovky a řada chemických či přírodních konzervantů může také narušit optimální fungování organismu. Stejně jako u jiných potravin je proto i v případě těch konzervovaných třeba číst etikety a vybírat ty, které obsahují minimum přidaných složek. Těch se částečně můžete zbavit i tak, že jídlo po vyjmutí z konzervy pečlivě propláchnete vodou.
Jak zní tedy verdikt?
Konzervované potraviny bez nadbytku přidaných složek představují výživnou a praktickou alternativu k čerstvým potravinám. Nikdo vám hlavu neutrhne, když si občas místo zdlouhavého namáčení fazolí otevřete ty konzervované, které jen propláchnete vodou. Stejně tak je občas lepší si dát konzervovaného tuňáka nebo rybičkovou pomazánku než rybu žádnou. Mějte na paměti, že není dobré postavit svůj jídelníček na konzervách, pokud je ale sem tam zařadíte, zdravotní újma vám nehrozí. U masových konzerv si dávejte pozor na složení – vyhýbejte se takovým, které mají nad 3 g soli na 100 g a začínají vodou či obsahují velmi málo hlavní složky. Konzervovanou zeleninu vždy před použitím propláchněte pod tekoucí vodou.
Projděte si další články
Také by Vás mohlo zajímat
Dýňová semínka: Výborné pro imunitu, krásu i mužské zdraví
Sezóna dýní je ideální pro ochutnání oblíbeného dýňového latté, uvaření výživné polévky, která zahřeje i upečení dýňového koláče. Ale také pro bližší seznámení se s dýňovými semínky nebo lahodným, po oříškách...
Čtěte dál